Hlavní menu

Goldnový fenstry

Volný překlad do moravštiny

Byla jednó jedna krpatá havaj, kerá vónčila se svó familkó v Brnisku na Monte Bú v hajmu, keré byl už těžké storopramen. Muti každó nedělu vypucovala celé kér a tata vybóchal tépich, a tak nikdo nebyl štond hóknót, že tam majó binec.

Byla jednou jedna malá dívka, která bydlela se svou rodinou v Brně na Kraví Hoře v domě, který byl už velmi starý. Matka ale každou neděli celý dům uklidila a otec vytřepal koberec a tak nikdo nemohl říct, že tam mají nepořádek.

Malá koc každé morgen házela čučku s fenstru aus na Žluťák, bergl lajnó luftem dva kilce. Byl tam vylepené betelné óbrhajm, keré měl goldnový fenstry, špicovó fasádu, no zámoš na prvý zčóhnutí. Dyž večír kó zatáhla auglrolety, dycky se jí snový války zalondaly k temu kéru na berglu s goldnovéma fenstrama. „Jaký to mosí bét špicový, lajfčit v takym betelnym hajmu?” hlásila si dycky morgen pod hébl. Aji dyž měla starý medvědy těžce v ókeju, na domašově to pro ňu nebylo dost gut.

Malá dívka se každé ráno dívala ven s okna na Žlutý kopec, kopec vzdušnou čarou dva kilometry. Stál tam veliký dům, který měl zlatá okna, krásnou fasádu, no zámek na první pohled. Když večer dívka usínala, vždycky se jí sny zatoulaly k tomu domu se zlatými okny. „Jak to musí být skvělé, bydlet v tak krásném domě?” říkala si vždy ráno pod nos. I když měla rodiče velmi ráda, doma to pro ní nebylo dost dobré.

Dyž trochec vyrostla, že z ní byl filáč, keré mohl fičet na špacír na sólovku, mázla muti dotazník, esi se može šmrncnót štatlem. Muti to vodkévala a tak debrecínka hodila sicnu na rak a pila na Žluťák hodit voko na ten betelné hajm. Bylo špicový počágro, zoncna rumplovala jak sviňa a hajfa na raku pilovala do berglu jak duchyš pro flaksu v akci z Kauflandu.

Když trochu povyrostla, že z ní byla slečna, která mohla jít na procházku bez doprovodu, zeptala se matky, jestli se může jít projít po městě. Matka jí to dovolila a tak dívka sedla na kolo a jela se na Žlutý kopec podívat na ten krásný dům. Bylo krásné počasí, slunce svítilo a dívka na kole spěchala do kopce jak důchodce pro maso v akci z Kauflandu.

Dyž dosmykovala na bergl s blemcákem až za ovarem, pila k temu kéru. Ale co zčóhla ji zebralo luft. Valila auglama zvrchu důle a nebyla štond progómnót ten voltr. Hajm byl v těžkym ponoru, nikdo tam už hafo járu nelajfčil. Fenstry zašvihaný jak klika vod kópelky, futra vyvalený aus a fasáda zapiplaná jak fusecový trencle.

Když dorazila na kopec s jazykem až za ušima, rychle šla k tomu domu. Ale co uviděla ji úplně zaskočilo. Dívala se očima seshora dolů a nebyla schopna pochopit ten podraz. Dům byl v hrozném stavu a nikdo v něm už mnoho let nebydlel. Okna špinavé jak klika od koupelny, dveře vyvalené z pantů a fasáda zašpiněná jak fotbalové trenýrky.

Ten laláč, vo kerým házela sňový války, byl tutové levingston. Jak tam čučela vopařená jak čoklbuřt, hodila votočku a zčóhla, že na Monte Bú stojí betelné hajm, keré má špicově goldnový fenstry. Štrycló ji bliklo, že to je hajm, ve kerým lajfčí, a ty fenstry só goldnový kvulivá zoncně, kerá do nich vaří. Potym jí docvaklo, že šecko, vo čem valila sňový války, měla už jako malé šropál.

Ta krása, o které snila, byla veliké zklamání. Jak tam stála opařená jak párek, otočila se a uviděla, že na Kraví Hoře stojí krásný dům, který má krásná zlatá okna. Blesklo jí hlavou, že to je dům, ve kterém bydlí a ty okna jsou zlatá díky slunci, které do nich svítí. A potom jí došlo, že všechno, o čem snila, měla už jako malá holčička.

Finišová gómka: To po čem tóžíme, možeme mět rovnó pod héblem.

Ponaučení: To, po čem toužíme, máme někdy přímo pod nosem.

Hlavní menu