Fóry

(š) Jura Novotný

Došmatle borec s mozkovó dietó do bincárny. Nahodí traťůvku k ponku, kde háže sicnu bincákmutra a mázne jí dotazník:
“Gómete tadyk lapnót baldy?”
“Tutovka, že gómeme!” hlásí bincákmutra.
A borec: “Tak si mě lapnite.”
 
Karkulína smykuje valdnó k oldmutře. Zgómne ju vlčmen. Pila za ňó a háže jí dotazník.
“Zdarec ty mošno, kam valíš?”
“Já nésu žádná mošna ale červená Karkulína!”
“No a kde teda máš košál s chálkó?” háže přemysla vlčmen.
A Karkula na to hókne: “Jéé, já su mošna, nechala sem ho na domášově.”

Pivonoš zblikne borca u ponku, jak pucuje gáblvercajk vo lajntuch a hlásí mu:
“Soráč, ale to neděléte, páč za á: Ten příbor je čísté. A za bé: Hoďte čučku, jak ste nám zašvihal ten lajntuch.”
 
Uča v bóďe na tabulu namalovala jabko a háže šropálom dotazník:
“Kdo góme, co to je?”
Pepan švihne plótev navrch a hlásí:
“Totok je gébiš!”
Uča se nasere a valí ze třídy aus.
Za chvilec dofičí fíra bódy a vaří:
“Co to valíte na uču za křivý války? A kdo načmáral na tabulu ten gébiš?”
 
Fotřík veme Pepana sebó do haklbery a háže mu seznamovačku s kolegama a pak aji s óbrfíró fabaly.
Pepan hlásí fírovi: “Zdarjaxsviňa ty šuline!”
Nakrklé fotr hnedka zabóří, esi néni pobóchané.
Pepan bulí a vaří: “Tato, ale na domášově furt valíš, jaké je ten fíra šulin.”
 
Nováci bydlijó v kéru 1+0 a dostanó slinu na lupačku, A tak hóknó krpatýmu Pepanovi, aby se chvilec čučel s fenstru aus a hlásil, co zblikne, aby mu ubóchli ňákó hoknu.
Pepan teda hlásí: “U Ptáčků čučijó do špizny, u Králů chálujó, u Horvátů už gróňajó a u Svobodů majó lupačku.”
Fotr s muti hodijó diviznu a máznó dotazník, jak to vysondoval.
A Pepan na to: “No Žanek taky hází voko s fenstru aus.”
 
Festovně nachcané borec razí z paluše na domášov.
V tom se mu betelně zdvihne kufr a hodí řáckó šavlu do křa.
Z toho křa vyhópne fest poblité micmen a pila pali.
Borec hlásí: “A tebe sem jako scháloval kde?”
 
Dóda s oldmutró morgen sicnijó v kuchči u ponku, chálujó a lóskajó cajtungy. Najednó se ozve buchec na futra a nekdo póští bóřenó:
“Tadyk Žán Klód van Dam (Jean Claude van Damme), vodevřite!”
Dóda zvedne augle vod cajtungu a hlásí:
“Nikeho takovýho negómu, vypadnite všici štyry.”
 
Borec se stařkó si vyndó na olt gábl do reštyky. Dajó si svíčkovó.
Za chvilec stařce kapne omajda na halenu a hlásí:
“Pepo, divé, teďka vypadám jak prasisko.”
A borec na to: “No vypadáš jak prasisko a eště sis zajebala halenu!”
 
Fízl šmatle po ulici a nande kapsířové špígl.
Hodí do ňé voko a zblikne borca, keré je mu povědomé.
Chvilec háže přemysla, že je to asi jeho fíra s haklbery.
Vezne špígl na domášov a postaví ho na haklponk.
Smykuje kolem jeho dcera hodí čučku do špíglu a hlásí:
“Muti, náš tata má na ponku bildnu ňáký koc, poď se špiznót.”
Stará hnedka dofičí, hodí voko do špíglu a vaří:
“Leda kulový, dyť je to ňáká stará mošna.”
 
Šropál morgen cháluje v kuchči u ponku a hlásí:
“Díkec muti, žes mně ufachčila tak betelné gábl.”
“Enem proto, že se mnó šuká tvuj fotr, mně nemosíš hókat muti.”
“A jak ti mám teda hókat?” mázne dotazník šropál.
“Normálka, Milošu.”
 
Pacoš hóká doktorskýmu:

„Až nahodím kramle, tak do ťuhýkglétu našrajbčite, že sem měl AIDS.”
Doktorské háže diviznu a vaří: „Vy nemáte AIDS, ale raka.”
Pacoš na to šplíchne: „To neva, ale mám k temu tři špicový důvody.”
“Za á: AIDS nikdo vod nás z lontu nemá. Za bé: Sósed pustí hnědku do hóznů, páč mně lupal staró. A za cé: Stařka si už nikdá nezalupe.”