Hlavní menu

Plot

Volný překlad do moravštiny

Desik v Majlontě lajfčili dva borci. Hókéme jim Pepan a Žanek. Už vod šropálaskéch járů spolem kamošili, chodili spolem do bódy, na kinderplac nebo na pajtl. Potym, dyž vyrostli, razívali čechrovat, za babáčama a dyž zbalili každé kocóra a vogrilovali se, ubóchli si vedlevá sebe hajmy a šecko bylo v laláču. Spolem makčili na placce, házeli si helfku a pučovali si kšír aji vercajk na šontačku po kéru. Tak to valilo tři pětky járů v ókeju.

Kdesi v Maloměřicích žili dva muži. Říkejme jim Pepa a Honza. Už od dětských let spolu kamarádili, chodili spolu do školy, na hřiště, nebo krást ovoce. Potom, když vyrostli, chodili na pivo, za holkama a když si našli dívku a oženili se, postavili si vedle sebe domy a všechno bylo v pohodě. Spolu pracovali na poli, pomáhali si a půjčovali si nářadí. Tak to šlo třicet let.

No jedného dňa se jejich stařky poštengrovaly a byl z teho fajr nad koplínem. Borci museli bét na domašově dobrmani, aby na ně stařky neházeli bóřenó, a tak se kvůli temu porafali aji voni. Vod týtok časůfky šlo šecko do kopru. Tédně valily jak vasrovica, dyž pukne Prygl, a borci spolem nehodili žádné hantec, páč ani jeden z nich nescel vypadat jak móka.

Jednoho dne se jejich ženy pohádaly a byl z toho oheň na střeše. Muži museli doma sekat dobrotu, aby se jejich ženy nehádali ještě s nimi, a tak se kvůli tomu pohádali i oni. Od té chvíle šlo všechno do háje. Týdny utíkaly jak voda, když praskne přehrada, a muži spolu nemluvili, protože ani jeden z nich nechtěl vypadat jak trouba.

No jednó, dyž valil régensburg z nebála, zašlajfoval u jedného z tych hajmů borec a hodil cinkačku na klingoš. Valil mu vodmachlovat futra Pepan a vaří:

„Zdarec, co se tadyk motáš v takovym krénovým počágru?”

„Zdarjaxsviňa, já su tesařské machr a házím čučku, kde bysem na pár dňů zaparkoval. Gómu ubóchnót a hodit do cajku šecko, co je z holcny. Dyž mě dáte neco za žebř, pár škopků a suchó betlu, hodim vám tadyk šecko do rychtyku.”

„No ňáká hokna se dycky nande,” hodil přemysla Pepan.

Jednou, když byla průtrž mračen, zastavil u jednoho z domů muž a zazvonil na zvonek. Šel mu otevřít dveře Pepa a říká mu:

„Ahoj, co tady děláš v takovým počasí?”

„Ahoj, já jsem mistr tesař a hledám, kde bych pár dní složil hlavu. Umím udělat a opravit všechno co je ze dřeva. Když mi dáte najíst, k tomu pár piv a suchou postel, tak vám tady všechno opravím.”

 „No nějaká práce se vždycky najde,” povídá Pepa.

Morgen dovalil Pepan za tesařským a hantýruje:

„Hoď čučku na potok, keré tadyk u našé pastóšky valí. Ešče minulé tédeň tadyk bylo polisko. No muj sósed Žanek vyrépl zmolu a pustil tama vasrovicu, aby sem nebyl štond štrádovat po jeho hródě. Už ho nescu do finiša lajfky ani zbliknót. Vem si z maštale tolik holcny, kolik sceš, a zmógluj z teho plotisko tak vysoký, jak sfókneš sfachčit”.

Ráno šel Pepa za tesařem a říká:

„Podívej se na ten potok co tady teče. Ještě minulý týden tady bylo pole. Ale můj soused Honza vykopal koryto a pustil tudy vodu, abych nemohl na jeho pozemek. Už ho nechci do konce života vidět. Vezmi si z dílny dřeva kolik chceš a postav z toho plot tak vysoký, jak dokážeš.”

Tesařské mu na to kévl a páč měl betálné fištrón, už mu dóznó valila špicová gómka. Z hokny neměl peří a tak mu rachota vodsépala pod pazórama. Narychtovali šecku holcnu, laťáky aji kónky, kerý vyštrachali. Pepan valil hoknit do Štatlu a tesařské tam skysl na sólovku. Dyž zoncna valila gróňat za bergle, dosmykoval Pepan curyk na domašov. Dyž zblikl, co tesařské zfachčil, málem se mu zadrhla pikola a morda mu spadla až k vaně. Žádny plotisko sfachčený nebylo. Namísto teho tesařské zmógloval festovní mostisko.

Tesař mu to odsouhlasil, ale protože byl chytrý, už mu hlavou šla myšlenka, jak to udělá.  Nachystali všechno dřevo, hřebíky a cihly, které našli. Pepa odjel do práce a tesař tam zůstal sám. Práce se nebál a tak mu šla pěkně od ruky. Když slunce zapadlo za kopce, přijel Pepa domů. Když ale uviděl, co tesař postavil, málem dostal infarkt a pusa mu spadla až dolů. Žádný plot tam nestál. Místo toho tesař postavil most

„Seš šóstlé?” vaří Pepan. „Já sem scel plotisko, ne mostisko, máš ovary zapaplaný hořčicó, žes to negómal?”

Tesařské nahodí lochec a hlásí: „Dé se do klidu kemo, šecko je v ókeju, hoď voko.”

Dyž Pepan hodil votočku, zblikl, jak k němu valí vytlemené Žanek s peruťó nataženó, aby mu hodil gratulejšn.

„Soráč kemo, byl sem fakt móka, teď už to gómu,” hantýruje Žanek.

„Já tadyk vyrépnu džuznu jak sviňa a ty místo teho, abys hodil bóřenó, zmógluješ mostisko.”

No a tak byli Pepan s Žankem zaséc kamoši. Jejich havaje spolem vyslopaly lampu červa, hókly si, že co bylo, hodijó za dóznu, a šecko bude jak předtym.

Tesařskýmu zacólovali betálnó krupicu, do báglu mu zašili na štreku chálku a lahváče a borec valil móglovat další mostiska.

„Zbláznil ses?” zlobil se Pepa. „Já jsem chtěl plot, ne most, máš snad špinavé uši, žes mě slyšel špatně?”

Tesař se začne smát a povídá: „Všechno je v pořádku kamaráde, podívej se.”

Když se Pepa otočil, uviděl, jak k němu jde Honza s úsměvem na tváři a s rukou napřaženou, aby mu pogratuloval.

„Promiň kamaráde, byl jsem fakt trouba, teď už to vím,” povídá Honza.

„Já tady udělám obrovskou díru a ty místo toho, aby ses zlobil, necháš udělat most.”

No a tak se Pepa s Honzou udobřili. Jejich ženy spolu vypily láhev červeného vína, řekli si, že co bylo, hodí za hlavu, a všechno bude jak předtím.

Tesaři zaplatili pěkné peníze, do batohu mu dali na cestu jídlo a pivo a muž šel svou cestou stavět další mosty.

Finišová gómka:

Hodit skovku za plotisko góme každé.

Dyž máš fištron, klódné hantec je lepčí.

Závěrečné ponaučení:

Schovat se za plot umí každý.

Kdo má rozum, raději se domluví.

Hlavní menu