Hlavní menu

Štígro

Volný překlad do moravštiny

Bévalo, nebévalo. V Šimicách lajfčil řízek, keré byl vyslóžilé vojcl z prvý veliký mixny na hródě. Pastelky mu štígrem zvostaly všecky a tak se věčinó mrcasil po dvorku, nebo na polisku.

Bylo, nebylo. V Židenicích žil muž, který byl vysloužilý voják z první světové války. Končetiny mu naštěstí zůstaly všechny a tak se většinou motal po dvorku, nebo na poli.

Jeho stařka fachčila retychovó pucfrau na roli a dyž nebyla v hokně, tak mu házela helfku. Měli spolem jungšála, keré eště v bóďě šňupal chytrý války. No každé volné chvilec dosmykoval ke starém medvědům, aby přidal klepeto do rachoty.

Jeho manželka pracovala jako uklízečka veřejných záchodů na hlavním nádraží a když nebyla v práci, tak mu pomáhala. Měli spolu kluka, který ještě studoval ve škole. Ale každou volnou chvíli přijel k rodičům, aby přidal ruku k práci.

Na polisku měli erteple, šnitlíky a různý vegetariánský války. Taky měli staró hajtru, kerá jim dycky špicově helfla, aji dyž byla už v járech, kerý pamatujó eště Franty Pepy jedničky.

Na poli pěstovali brambory, koření a různou zeleninu. Také měli starého koně, který jim vždy výborně pomohl, i když byl už v letech, které pamatují ještě Františka Josefa prvního.

No jedneho dňa se semlelo, že sósed vyšil betelnó pecku z krochny na čábráky, co mu čórovali zrní. Hajtra chytla těžký peří a pila pali. Hodila páru mezi stromiska takym švunkem, že bys ani nestačil vyblózovat vorosené škopek.

Jednoho dne se stalo, že soused vystřelil velkou ránu s pistole na vrabce, kteří mu kradli zrní. Kůň se splašil a utekl. Zmizel se mezi stromy takovou rychlostí, že bys nestačil ani vypít vychlazené pivo.

Dyž se to rozgdákalo po celéch Šimicách, tak všici sósedi dofičeli raskenovi hóknót, že je to těžké levingston. No rasken jim hantýruje: „Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

Když se to rozneslo po celých Židenicích, tak všichni sousedi přišli staříkovi říct, že je to neštěstí. Ale stařík jim na to říká: „Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

O tédeň pozdějc doklapala hajtra curyk na domašov a dotahla s sebó eště jednu hajtru, kerá se do ní asik zabóchla. Sósedi zaséc přiklapali, že je to betelná pecka, že bude rasken ve vatě, ale ten jim na to hókl: „Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

Po týdnu se kůň vrátil zpět domů a přivedl sebou ještě kobylu, která se do něj nejspíš zamilovala. Sousedi zase přišli a řekli mu, že je to paráda, že bude teď stařík bohatý, ale ten jim na to povídá: „Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

O půl metra potym jejich pakátl prubl hodit sicnu na tu novodurovó hajtru. Dostal betelnó mixnu. Konisko ho vzalo kopytem přes štryclu, cemrem sebó švihl na hródu a eště si u teho přerazil plótev. Sósedi zaséc žgryndali, jaká je to smola, ale rasken jim vaří: „Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

Po dvou týdnech jejich syn zkusil osedlat tu novou klisnu. Dostal pěkný nářez. Kobyla ho kopla kopytem do obličeje, záda si narazil o zem a ještě si u toho zlomil ruku. Sousedi zase naříkali, jaká je to smůla, ale stařík jim povídá: „Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

O pár tédňů pozdějc přiklapali do Šimic špenáti, že hledajó rekruty do další mlaty a že každé, kdo može do klepet chytnót flintůfku, povalí s nima. Dyž zčóhli jungšála s haxnó v gipsu a nabořenó glocnó, tak na ňé hodili kakáč a vodšmatlali aus. Byla to smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?

O pár týdnů později přijelo do Židenic vojsko, že hledají nové vojáky do další války a že každý, kdo může v rukou držet zbraň, půjde s nimi. Když uviděli mladíka s rukou v sádře a rozbitým obličejem, tak ho nechali být a odjeli pryč. Byla to smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?

Finišová gómka: Dyž je dneska neco nalevačku, može to byt ve finálce v goldně.

Ponaučení: Všechno zlé je k něčemu dobré.

Hlavní menu