V micinovym gajblu hajmovala ježimutra

(š) Borek K.

Volný překlad do moravštiny následuje dole

Je to už dlóho, co se kósek od Vranclu nad Dyjó rozvaloval brčálové vasr. Na jeho kraju kempovala pod oltovým dubiskem ježimůra s grupó micin. Tehdá na vranclovský gracně vegetil rajtr Hynek se svým aplégrem. Juhan byl gómeles a bicáky měl jak Arný Švarný, ale měl fedry z čičin.

Tata na to měl love a tak vypakoval skvadru borců v plechovým džíndresu, aby ty fósatý kocoviny vokolo vodpískali. Samo litr, že došlo aji na micky té staré gapy. Tá to ale progómla, až dyž doklapala z valdu, kde trhala nejaký jing-jang šóší. Striga vytočená jak šrófek začla fachčit na vodvetným válu. Jungšála vytáhla k lóži a nechala ho prohltnót gravitační flignó.

Dyž rytířské nebyl štont synátora vyčmuchnót, začla mu bét jasnačka, že v tym bude mít kolky ta bosorka a naklapal za ňó. Ježimutra ho ani nehompala a vyvalila to rovnó v plný palbě. Natahla pazóru nad vasrůvku, lóža, co chytla gryf vod Mojzeca, se vodryglovala nabok. A Hynek zblikl konópka vytuhlýho jak štolverk. Plechové kábr se rozdampfoval jak Orient expres a z fleku babu lifroval k fogařovi. Ten z ní ufachčil pletýnku v kolcu.

Hexácké vigvam se za ty járy rozvalil a brčálová lóža uschla. No vranclovská sajtna furt hantýruje, že dycky v to chmurkový výročí je nad gajblem čut mróskavý čičiny.
 

V kočičím údolí bydlela čarodějnice

Volný překlad do moravštiny

Je to už dlóho, co se kósek od Vranclu nad Dyjó rozvaloval brčálové vasr. Na jeho kraju kempovala pod oldovým dubiskem ježimůra s grupó micin. Tehdá na vranclovský gracně vegetil rajtr Hynek se svým aplégrem. Juhan byl gómeles a bicáky měl jak Arný Švarný, ale měl fedry z čičin.

Před dávnými časy se nedaleko Vranova nad Dyjí rozprostíralo zelení zarostlá voda. Na jejím břehu žila pod starým dubem ježibaba se spoustou koček. V té době žil na vranovském hradě rytíř Hynek i se svým potomkem. Hoch byl moc chytrý a fyzicky zdatný, ale měl strach z koček.

Tata na to měl love a tak vypakoval skvadru borců v plechovým džíndresu, aby ty fósatý kocoviny vokolo vodpískali. Samo litr, že došlo aji na micky té staré gapy. Tá to ale progómla, až dyž doklapala z valdu, kde trhala nejaký jing-jang šóší. Striga vytočená jak šrófek začla fachčit na vodvetným válu. Jungšála vytáhla k lóži a nechala ho prohltnót gravitační flignó.

Otec na to měl dost peněz a tak poslal skupinu rytířů, aby s těma starýma kočkama okolo zatočili. Samozřejmě, že došlo i na kočky té čarodějnice. Ta to ale zjistila, až se vrátila z lesa, kde trhala nějaké léčivé rostliny. Čarodějnice vytočená do vývrtky začala pracovat na odvetě. Mladíka vylákala k jezeru a nechala ho pohltit gravitací (zřítit se dolů).

Dyž rytířské nebyl štont synátora vyčmuchnót, začla mu bét jasnačka, že v tym bude mít kolky ta bosorka a naklapal za ňó. Ježimutra ho ani nehompala a vyvalila to rovnó v plný palbě. Natahla pazóru nad vasrůvku, lóža, co chytla gryf vod Mojzeca, se vodryglovala nabok. A Hynek zblikl konópka vytuhlýho jak štolverk. Plechové kábr se rozdampfoval jak Orient expres a z fleku babu lifroval k fogařovi. Ten z ní ufachčil pletýnku v kolcu.

Když nemohl rytíř svého syna najít, začalo mu být jasné, že v tom bude mít prsty ta čarodějka a zašel za ní. Čarodějka mu ani nelhala, řekla mu to rovnou naplno. Napřáhla ruku na vodu, jezero jak to znalo od Mojžíše, se otevřelo do stran. A Hynek uviděl spatřil ztuhlého chlapce. Rytíř se rozparádil jako Orient expres a hned poslal bábu ke katovi. Ten ji vpletl do kola.

Hexácké vigvam se za ty járy rozvalil a brčálová lóža uschla. No vranclovská sajtna furt hantýruje, že dycky v to chmurkový výročí je nad gajblem čut mróskavý čičiny.

Čarodějnické obydlí se za tu dobu rozpadlo a zelené jezírko vyschlo. Ale lidé na Vranovsku si stále vyprávějí, vždy v tom smutném výročí jsou nad údolím slyšet zvuky hárajících koček.

Čarodějnice v kočičím údolí

Původní text

Před dávnými časy se na místě Kočičího údolí nedaleko Vranova nad Dyjí rozprostíralo jezero. Na jeho břehu, pod rozložitým dubem, sídlila čarodějnice i se spoustou svých koček. V té době žil na vranovském hradě rytíř Hynek i se svým synkem. Hoch byl moc chytrý a fyzicky zdatný, měl jen jednu slabost – bál se koček.

Jeho otec proto vyslal družinu zbrojnošů, aby všechny kočky v širokém okolí hradu utratili. Došlo samozřejmě i na čtyřnohé miláčky čarodějnice, která se o masakru dozvěděla až po návratu z lesa, kam se vypravila za léčivými bylinami. Ženy se zmocnil hrozný hněv a rozhodla se rytíři pomstít. Chlapce vylákala k jezeru a nechala ho zřítit se do rozbouřené vody.

Když rytíř nemohl svého syna dlouho najít, pojal nakonec podezření, že za chlapcovým zmizením stojí právě čarodějnice a vypravil se za ní. Žena nezapírala, naopak. Napřáhla dlaň na vodní hladinu, vlny se rozestoupily a na obnaženém dně leželo hochovo mrtvé tělo. Rytíř se tak rozčílil, že čarodějnici neochránily před pomstou ani její kouzelné schopnosti. Skončila s přelámanými údy vpletená v kole, kde vydechla naposledy.

Její chatrč se časem rozpadla a jezero vyschlo. Jen lidé si tu dodnes vyprávějí, že ve výroční den chlapcovy smrti je nad údolím slyšet kočičí mňoukání.