Ubóchnutí gracny Bosky

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

Před těžkéma járama byla placka vokolo lnu Svitavskýho nafólovaná hrubéma hvozdama. Na berglu, pod kerým valí potok Bělá, než se nalifruje do Svitavy, kempoval fóglař Velen. Vegetil v malym hocnovym koplínu, ve kterým měl hafo mřížovéch kisten s fóglama. Štykl štreky vodsaď kempoval v pastóšce z šóší jeho kema, póstevňál Venca.


Jednó, když už zoncna vtrukla ze valdnu, doklapal k Velenovýmu koplínu umatlané hanťák na hajtře. Storčil, jak špizoval kaňóra a při tem zakufroval. A zaškemral, esi se muže v jeho koplinu vyšlofčit. Velen hodil do placu blču ze zeleniska. Zaprasenýmu hanťákovi ufachčil spešl kópačku v holcnový beči a potym mu prohrábl hára sedmikolkovém honihárem. Před pětkó járů bóchal Velen v malým kópelkovým hauzu na Oltecu a tentok foch betálně kóřil.


Borec byl zaséc v lébošu a vytlemené. Pohantýrovali vo lajfce, vo kocórech, vo zvěřině ve valdnách, vo hajtrách, o vajnošu aji vo tym, že hanťák lajfčí v Brnisku na Špilasu. Potym zapluli do regála. Morgen se hanťák narychtoval na domášov. Šplíchl Velenovi, dyž nasmykuje do Brniska, ať doklape taky hodit špizuňk za něm na Špilas. Borcovi vod futer nech se pocamrá tym sedmikolkovém honihárem a von ho už nadiriguje.


Vodplul jár, Velen se vykotil z koplína a vodklapal silbrovat fógle do Brniska. Dyž všecky střelil,
vodvesloval na Špilas. Pocamral se vratočučovi honihárem a ten jé dotahl do cimry rajtrů. Tam ho zaparkoval. Chvilec po tym doklapal ten hanťák, vyfiknuté v répaný šolně. Byl to knížecké Moravský hródy. Hodil mu repete děkovačku za chálku, kópel aji leháro. Ubóchl ho zemanském, šópl mu ranec lovů a jako džekpot ešče flák hródy vokolo jeho koplína. A erbovní placku s sedmikolkovým honihárem.


Velen ubóchl na svým brdku gracnu Velenov a na brdku, kde lajfčil Venca, ešče gracnu druhó. Volepil ju ménem Bosky, páč póstevňál córá furt bosky. Velenovi vodlitci pozďéc zbastlili pod gracnó novátor štatl Boskovice. Rod zemanskéch z Boskovic tam bačoval špicově hafo járů.

 

Hlavní menu

 

Ubóchnutí gracny Bosky

Volný překlad do moravštiny

Před těžkéma járama byla placka vokolo lnu Svitavskýho nafólovaná hrubéma hvozdama. Na berglu, pod kerým valí potok Bělá, než se nalifruje do Svitavy, kempoval fóglař Velen. Vegetil v malym hocnovym koplínu, ve kterým měl hafo mřížovéch kisten s fóglama. Štykl štreky vodsaď kempoval v pastóšce z šóší jeho kema, póstevňál Venca.

Před mnoha lety byla oblast okolo řeky Svitavy pokrztá hlubokými lesy. Na kopci, pod kterým teče potok bělá, než se vlévá do Svitavy, žil ptáčník Velen. Bydlel v malé dřevěné chaloupce, ve které měl spoustu klecí s ptákama. Nedaleko odsud žil v pastoušce jeho kamarád Václav.


Jednó, když už zoncna vtrukla ze valdnu, doklapal k Velenovýmu koplínu umatlané hanťák na hajtře. Storčil, jak špizoval kaňóra a při tem zakufroval. A zaškemral, esi se muže v jeho koplinu vyšlofčit. Velen hodil do placu blču ze zeleniska. Zaprasenýmu hanťákovi ufachčil spešl kópačku v holcnový beči a potym mu prohrábl hára sedmikolkovém honihárem. Před pětkó járů bóchal Velen v malým kópelkovým hauzu na Oltecu a tentok foch betálně kóřil.

Jednou, když zapadalo slunce, přijel k Velenovu obydlí špinavý lovec na koni. Vyprávěl, jak sledoval kance a při tom zabloudil. A poprosil, zda by mohl v chaloupce přespat. Velen přinesl zeleninovou polévku. Špinavému lovci přichystal specielní koupel v dřevěném sudu a potom mu učesal dlouhé vlasy sedmizubým hřebenem. Před deseti lety pracoval Velen v malých lázních na Starém Brně a tento obor dobře znal.


Borec byl zaséc v lébošu a vytlemené. Pohantýrovali vo lajfce, vo kocórech, vo zvěřině ve valdnách, vo hajtrách, o vajnošu aji vo tym, že hanťák lajfčí v Brnisku na Špilasu. Potym zapluli do regála. Morgen se hanťák narychtoval na domášov. Šplíchl Velenovi, dyž nasmykuje do Brniska, ať doklape taky hodit špizuňk za něm na Špilas. Borcovi vod futer nech se pocamrá tym sedmikolkovém honihárem a von ho už nadiriguje.

Muž byl zase v pohodě a spokojený. Pohovořili o životě, o ženách, o zvěři v lesích, o koních, o víně i o tom, že lovec přebývá v Brně na Špilberku. Pak šli spát. Ráno se lovec nachystal k domovu. Ještě Velenovi, že pokud se objeví v Brně, ať se staví podívat se za ním na Špilberk. A vrátnému nech se prokáže tím sedmizubým hřebenem a on ho pak nasměruje.


Vodplul jár, Velen se vykotil z koplína a vodklapal silbrovat fógle do Brniska. Dyž všecky střelil, vodvesloval na Špilas. Pocamral se vratočučovi honihárem a ten jé dotahl do cimry rajtrů. Tam ho zaparkoval. Chvilec po tym doklapal ten hanťák, vyfiknuté v répaný šolně. Byl to knížecké Moravský hródy. Hodil mu repete děkovačku za chálku, kópel aji leháro. Ubóchl ho zemanském, šópl mu ranec lovů a jako džekpot ešče flák hródy vokolo jeho koplína. A erbovní placku s sedmikolkovým honihárem.

Uběhl rok, Velen opustil chaloupku a odešel prodávat ptáky do Brna. Když je všechny prodal, odebral se na Špilberk. Pochlubil se vrátnému hřebenem a ten jej dovedl do rytířského sálu. A tam ho ponechal. Za chvíli přišel ten lovec krásně oblečený do zdobeného šatu. Byl to moravský kníže. Znovu mu poděkoval za jídlo, koupel i nocleh. Povýšil jej na zemana, dal mu spoustu peněz a navíc ještě kus země v okolí jeho chaloupky. A erb se sedmizubým hřebenem.


Velen ubóchl na svým brdku gracnu Velenov a na brdku, kde lajfčil Venca, ešče gracnu druhó. Volepil ju ménem Bosky, páč póstevňál córá furt bosky. Velenovi vodlitci pozďéc zbastlili pod gracnó novátor štatl Boskovice. Rod zemanskéch z Boskovic tam bačoval špicově hafo járů.

Velen založil na svém kopci hrad Velenov a na kopci, kde žil poustevník Václav, ještě další hrad. Pojmenoval jej Bosky, protože poustevník chodil pořád bos. Velenovi potomci později postavili pod hradem nové město Boskovice. Rod zemanů z Boskovic tam skvěle vládl po spoustu let.

Hlavní menu