Vo Budulinkovi

 (š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Eště než byl Kyničské přehec nafólované vasruvkó, vegetil za oltovéma Kyničkama fořt se stařkó a šropem Matějem. Šropál byl prťavé a tak mu všeci hókali Budulinek.

 

Jednó, dyž napadl první bílé sajrajt, asi tak cenťák, vodplachtili fořt se stařkó do valdny naflákat bajvágl holcny. Eště před tem narychtovali Budulinkovi trochec dlabanca a hodili mu befel: „Budulinku, nech futra zaryglovany a nikemu je nevodmachluj. Hoď špíl s kostkama a pimpákama, hoď čučku do novodurovyho kalendra s bildnama a až ti zaškrundá v kotlu, chálku máš narychtovanó na kredencu.“

 

Fořt se stařkó vodsvištěli do valdny a Budulinek hodil sicnu ke kostkám a pimpákom. Asi tak za hoďku nekdo zarumploval na futra. A zapípal:

 

          „Budulinku, dé mě chálky misku, pohompám Tě na vocasisku“

 

Budulinek měl ze startu fedry, ale byl fest zvědavé. Hodil čuz z fenstra. Před futrama stepovala zerzavá lištica a vařila repete:

 

          „Budulinku, dé mě chálky misku, pohompám Tě na vocasisku“

 

Nelaplo to hafo času a lištica Budulinka zlomila. Vodrygloval futra a malym fukem šópl misku s chálkó aus. Lištica všecko zešrotovala a zapípala:

 

         „Budulinku, vybatol se na travisko a hoď sicnu na vocasisko“

 

Budulinek se staženéma pulkama vyplachtil z futer a zahřadoval na vocasisku. Liška ho chvilec hompala, potem rolovala vokolo forsthausu a ve finišu se s něm zdéchla do valdny.

 

Dyž fořt se stařkó a holcnó nafólovanym bajváglem naklapali curyk, zgómli rozglábeny futra. Budulinek v čudu. No fořt zmerčil lajnu stop v bílym sajrajtu. Ksindl lištica, vyhóplo mu v řepě. Sbalil měch, štykl šlaucha a klapali aji se stařkó po lajně stop do valdny. Doklapali k liščí lochně. No ale co včil, zašrotovalo fořtovi v budce. A docvaklo mu to.

 

Hodil sicnu nad lišči džuznó a narychtoval měch. A stařka začla štykl štreky vod lochny kolovat a békat. Mutra lištica začula bugr a vodlifrovala svyho vodlitka zgómnót, vo co valí. Dyž se vybatolil z lochny, fořt ho lapl a mrskl do měcha. Vodlitek neházel zpátečku a tak lištica vodlifrovala druhyho. A potem třetiho. A dyž ani ten nenaštychoval curyk, vyhópla z lochny aus sama. A tak zaparkovali v měchu všeci štyri. Potem se z džuzny vybatolil Budulinek. To byl těžké radovanec!

 

Fořt přikurtoval měch s lišticama na haluzu, tasil šlauch a naklepal všeckém krupón. Potem povolil suk a nechal tu zerzavó familku zdrhnót do valdny.

 

Budulinek mázl slibotechnu, že už neufachčí repete a futra zvostanó dycky zaryglovany. Ňáké tajm to aji zmákl. Enom než začl hrnót do bódy v Bástru. Tehdá ve valdně aji u vasrůvky zmerčil fůru suprovéch animáčů. Svině valdnovy, jezinky, fósáče a vasrmana. Zapsal s nima fůru storek. Ve finále vyštudýroval valdnovó prumku. A dyž vodklapal staré fořt do duchny, ubóchly ho véšky fořtem v jejich forsthauzu.

 

Fořt Matěj byl štramák a koc z Kyniček a z Bástru z něho byly henkl. Ale to už só inší storky.

 

 

Hlavní menu

 

 

Vo Budulinkovi

Volný překlad do moravštiny

 

Eště než byl Kyničské přehec nafólované vasruvkó, vegetil za oltovéma Kyničkama fořt se stařkó a šropem Matějem. Šropál byl prťavé a tak mu všeci hókali Budulinek.

 

Ještě než byla Kníníčská přehrada naplněna vodou, žil za starýma Kníničkama lesník s manželkou a synem Matějem. Dítě to bylo malé a tak mu všichní říkali Budulínel.

 

Jednó, dyž napadl první bílé sajrajt, asi tak cenťák, vodplachtili fořt se stařkó do valdny naflákat bajvágl holcny. Eště před tem narychtovali Budulinkovi trochec dlabanca a hodili mu befel: „Budulinku, nech futra zaryglovany a nikemu je nevodmachluj. Hoď špíl s kostkama a pimpákama, hoď čučku do novodurovyho kalendra s bildnama a až ti zaškrundá v kotlu, chálku máš narychtovanó na kredencu.“

 

Jednou, když napadl první sníh, asi tak centimetr, odjeli lesník s manželkou do lesa nadělat kárku dřeva. Jěště před tím připravili Budulínkovi něco k jídlu a nařídili mu: "Budulínku, nech dveře zamčené a nikomu neotvírej." Hrej si s kostkama a s loutkama, Prohlédni si nový obrázkový kalendář a až ti zakručí v břiše, jídlo máš připravené na kredenci.

 

Fořt se stařkó vodsvištěli do valdny a Budulinek hodil sicnu ke kostkám a pimpákom. Asi tak za hoďku nekdo zarumploval na futra. A zapípal:

 

          „Budulinku, dé mě chálky misku, pohompám Tě na vocasisku“

 

Lesník s manželkou vodjeli do lesa a Budulínek si sedl ke kostkám a k loutkám. Asi tak za hodinu někdo zabouchal na dveře. A zazpíval.

 

          "Budulínku, dej mi jídla misku, pohoupu tě na ocase"

 

Budulinek měl ze startu fedry, ale byl fest zvědavé. Hodil čuz z fenstra. Před futrama stepovala zerzavá lištica a vařila repete:

 

          „Budulinku, dé mě chálky misku, pohompám Tě na vocasisku“

 

Budulínek měl zpočátku strach, ale byl velmi zvědavý. Podíval se z okna. Přede dveřmi pobíhala rezavá líška a opakovala:

 

          "Budulínku, dej mi jídla misku, pohoupu tě na ocase"

 

Nelaplo to hafo času a lištica Budulinka zlomila. Vodrygloval futra a malym fukem šópl misku s chálkó aus. Lištica všecko zešrotovala a zapípala:

 

         „Budulinku, vybatol se na travisko a hoď sicnu na vocasisko“

 

Nebylo třeba moc času a liška Budulínka přemluvila. Odemkl dveře a malou škvírou vystrčil misku s jídlem ven. Liška všechno sežrala a zazpívala.

 

          „Budulínku, vyjdi na trávník a sedni si mi na ocas."

 

Budulinek se staženéma pulkama vyplachtil z futer a zahřadoval na vocasisku. Liška ho chvilec hompala, potem rolovala vokolo forsthausu a ve finišu se s něm zdéchla do valdny.

 

Budulínek se staženou prdelkou vyšel ze dveří a usadil se na ocase. Liška ho chvilku houpala, potom obíhala okolo myslivny a nakonec s ním zmizela v lese.

 

Dyž fořt se stařkó a holcnó nafólovanym bajváglem naklapali curyk, zgómli rozglábeny futra. Budulinek v čudu. No fořt zmerčil lajnu stop v bílym sajrajtu. Ksindl lištica, vyhóplo mu v řepě. Sbalil měch, štykl šlaucha a klapali aji se stařkó po lajně stop do valdny. Doklapali k liščí lochně. No ale co včil, zašrotovalo fořtovi v budce. A docvaklo mu to.

 

Když se lesní s ženou a kárkou plnou dřeva vrátili zpět, uviděli dveře dokořán. Budulínek byl pryč. Ale fořt viděl stopy ve sněhu. Ničemná liška, pomyslel si. Vzal pytel, kus hadice a vydali se s ženou po stopách do lesa. Přišli k liščí noře. Ale co teď, zamyslel se lesník. A dostal nápad.

 

Hodil sicnu nad lišči džuznó a narychtoval měch. A stařka začla štykl štreky vod lochny kolovat a békat. Mutra lištica začula bugr a vodlifrovala svyho vodlitka zgómnót, vo co valí. Dyž se vybatolil z lochny, fořt ho lapl a mrskl do měcha. Vodlitek neházel zpátečku a tak lištica vodlifrovala druhyho. A potem třetiho. A dyž ani ten nenaštychoval curyk, vyhópla z lochny aus sama. A tak zaparkovali v měchu všeci štyri. Potem se z džuzny vybatolil Budulinek. To byl těžké radovanec!

 

Usadil se nad liščí norou a nachystal pytel. A žena začala nedaleko od nory tančit a zpívat. Matka liška uslyšela rámus a poslal svého potomka podívat se, co se tam děje. Když vylezl z nory, lesník ho chytil a strčil do pytle. Potomek se nevracel a tak liška poslala druhého. A potom třetího. A když ani ten se nevrátil, vylezla z nory ven sama. A tak se ocitli v pytli všichni čtyři. Nakonec vylezl z nory Budulínek. To bylo radosti.

 

Fořt přikurtoval měch s lišticama na haluzu, tasil šlauch a naklepal všeckém krupón. Potem povolil suk a nechal tu zerzavó familku zdrhnót do valdny.

 

Lesník přivázal pytel s liškami na větev, vytáhl hadici a vyprášil jim kožich. Pak povolil uzel a nechal tu rezavou rodinku utéct do lesa.

 

Budulinek mázl slibotechnu, že už neufachčí repete a futra zvostanó dycky zaryglovany. Ňáké tajm to aji zmákl. Enom než začl hrnót do bódy v Bástru. Tehdá ve valdně aji u vasrůvky zmerčil fůru suprovéch animáčů. Svině valdnovy, jezinky, fósáče a vasrmana. Zapsal s nima fůru storek. Ve finále vyštudýroval valdnovó prumku. A dyž vodklapal staré fořt do duchny, ubóchly ho véšky fořtem v jejich forsthauzu.

 

Budulínek slíbil, že už se to nebude opakovat a dveře zůstanou vždycky zamčené. A nějakou dobu tak činil. Jen než začal chodit do školy v Bystrci. Tehdy spatřil v lese a u vody spoustu zajímavých tvorů. Diviká prasata, jezinky, sumce a vodníka. Prožil s nimi spoustu příběhů. Nakonec vystudoval lesní průmyslovku. A když odešel starý lesník do důchodu, jmenovaly ho úřady lesníkem v jejich myslivně.

 

Fořt Matěj byl štramák a koc z Kyniček a z Bástru z něho byly henkl. Ale to už só inší storky.

 

Lesník Matěj byl hezoun a dívky z Kníniček a Bystrce byly z něj celé pryč. Ale to jsou už další příběhy.

 

 

Hlavní menu