Brněnský kózelný dekle

(c) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Je temu asi tak štyry pětky járů, co sem klapal z Role na Čáru na trajf a zgóml, že na Římáku stepuje sajtna čumilů. Věčinó jungšálky, nekolik jungšálů a umektané borec asi tak tři pětky járů na tachálu. Hodil sem stopku a nastražil ovary. A borec hantýroval baj voko totok:


„Tadyk v Brnisku máme štyry starobylý kózelný dekle vod kanálů. Každé ten dekl vám helfne s ňákym lajfkovym voltrem. My je do holpeca všecky obédem a prubnem. Prvé vám helfne s lověnó, druhé s hoknó, třetí s rantálama a dyž vlezete na ten čtvrté, pude vám biflovačka levó zadní.“


„A co je to tá hokna a rantále?“ mázne dotazník jedna z tych jungšálek.
„Aha, mě se vykóřilo z řepy, že néste z Brniska. Hokna je makačka a rantále só prachy.“
„A kde se vzala ta jejich kózelná moc?“ háže diviznu jungšál s dlóhéma harizónama.


„No hantýrujó, že v padesátéch járech jeden velebníček škemral u Velkýho kiloša vo helfku pro vobyčenský lidi. A ve snívanci zčóhl andělskýho, keré zahlásil, že Velké kiloš mu dal takovétok befel: Naklapeš ke štyrem kanálovym deklom v centrumu Brniska a bóchneš na ně krucifix. No a vod týtok časůfky to fachčí.


Tak a teďkajc valíme k tym deklom. A déte si majzla, nekerý dekle só na blbéch tymplech, ať vás nezramuje ňáké pakin v káře.“ A sajtna se vodpichla pali. A na tym špacíru jim ten borec lážo plážo hantýroval: „Tadyk je káď Parnas, tadyk rathaus a ten má ve forhózu krokóša s kolcem a na fasádě šédrem fiálu."


Dyž doklapali k lověnovymu deklu, hodili stopku. Jungšálky hóply do lajny a pomaly špacírovaly přes dekl. Jungšáli se lochčili pod frňák, no ve finišu naklapali k deklu taky. Co dyby to fakt fachčilo. A taky by na ně jungšálky blbě čučely. Potym vodklapali k hoknovymu deklu. Já sem valil na Čáru na trajf. Už sem měl sekeru jak sviňa. Tutok sajtnu sem v tym járu zgóml eščě nekolikrát.

 Hlavní menu

Brněnské kouzelné poklopy

Volný překlad do moravštiny

 

Je temu asi tak štyry pětky járů, co sem klapal z Role na Čáru na trajf a zgóml, že na Římáku stepuje sajtna čumilů. Věčinó jungšálky, nekolik jungšálů a umektané borec asi tak tři pětky járů na tachálu. Hodil sem stopku a nastražil ovary. A borec hantýroval baj voko totok:

 

Přibližně před 40 lety jsem šel z hlavního nádraží na ulici Českou na trolejbus a uviděl jsem, že na Římském náměstí postává skupinka turistů. Většinou puberťačky, několik puberťáků a ukecaný asi tak čtyřicetiletý muž. Zastavil jsem a zaposlouchal se. A muž vyprávěl přibližně toto:


„Tadyk v Brnisku máme štyry starobylý kózelný dekle vod kanálů. Každé ten dekl vám helfne s ňákym lajfkovym voltrem. My je do holpeca všecky obédem a prubnem. Prvé vám helfne s lověnó, druhé s hoknó, třetí s rantálama, a dyž vlezete na ten čtvrté, pude vám biflovačka levó zadní.“

 

"Zde v Brně máme čtyři historické kouzelné kanálové poklopy. Každý z těchto poklopů vám pomůže s nějakým životním problémem. My je spolu všechny obejdeme a vyzkoušíme. První vám pomůže s láskou, druhý s prací, třetí s financema, a když si stoupnete na ten čtvrtý, budete se snadno učit.


„A co je to tá hokna a rantále?“ mázne dotazník jedna z tych jungšálek.
„Aha, mě se vykóřilo z řepy, že néste z Brniska. Hokna je makačka a rantále só prachy.“
„A kde se vzala ta jejich kózelná moc?“ háže diviznu jungšál s dlóhéma harizónama.

 

"A co je to ta hokna a rantále?" ptá se jedna z puberťaček.

"Aha, zapomněl jsem, že nejste z Brna. Hokna je makačka a rantále jsou peníze."

"A kde se vzala jejich kouzelná moc?" diví se puberťák s dlouhými vlasy.


„No hantýrujó, že v padesátéch járech jeden velebníček škemral u Velkýho kiloša vo helfku pro vobyčenský lidi. A ve snívanci zčóhl andělskýho, keré zahlásil, že Velké kiloš mu dal takovétok befel: Naklapeš ke štyrem kanálovym deklom v centrumu Brniska a bóchneš na ně krucifix. No a vod týtok časůfky to fachčí.

 

"ˇPovídá se, že v padesátých letech se jeden kněz modlil k Bohu o pomoc pro obyčejné lidi. A ve snu uviděl anděla, který řekl, že mu Bůh dal takovýto pokyn: Obejdeš čtyři kanálové poklopy v centru Brna a požehnáš je znamením kříže. No a od té doby to funguje.


Tak a teďkajc valíme k tym deklom. A déte si majzla, nekerý dekle só na blbéch tymplech, ať vás nezramuje ňáké pakin v káře.“ A sajtna se vodpichla pali. A na tym špacíru jim ten borec lážo plážo hantýroval: „Tadyk je káď Parnas, tadyk rathaus a ten má ve forhózu krokóša s kolcem a na fasádě šédrem fiálu."

 

Tak a teď jdeme k těm poklopům. A buďte opatrní, některé poklopy jsou na nevhodných místech, ať vás nesrazí nějaký blázen v autě." A skupina se dala do pohybu. A na té procházce jim ten muž jen tak mimochodem vyprávěl" "Tady je kašna Parnas, tady radnice a ta má v průjezdu krokodýla s kolem a na průčelí křivou věžičku."


Dyž doklapali k lověnovymu deklu, hodili stopku. Jungšálky hóply do lajny a pomaly špacírovaly přes dekl. Jungšáli se lochčili pod frňák, no ve finišu naklapali k deklu taky. Co dyby to fakt fachčilo. A taky by na ně jungšálky blbě čučely. Potym vodklapali k hoknovymu deklu. Já sem valil na Čáru na trajf. Už sem měl sekeru jak sviňa. Tutok sajtnu sem v tym járu zgóml eščě nekolikrát.

 

Když přišli k deklu lásky, zastavili se. Puberťačky se postavily do řady a pomalu přecházely přes poklop. Puberťáci se smáli pod nos, ale nakonec nastoupili k poklopu též. Co kdyby to opravdu fungovalo. A také by se na ně puberťačky hloupě dívaly. Pak odešli k deklu práce. Já jsem šel na Českou na trolejbus. Už jsem měl velké zpoždění. Takovou skupinu jsem v tom roce viděl ještě několikrát.

 Hlavní menu