Kaltbedna

(š) Trachťa.

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Brzo po gólce vyklopila Karuš datle dvojky. Dyž se znotýrovala z vegetu v nemálu a datli déchali v lébošu, začla makat na svojé familce i béváku. Chcela mět všecko v špígl niklu. Vymakané bévák, vochočený šropy aji svýho borca Zdenála.

 

Dyž raky sypaly šestó, vyhópla z betle, parádně se volepila a nahodila fasádu, aby Zdenál nezgóml faldy a beďáry na ksichtě. Na fotel mu vrzla novodurový slipáče, fusky, tričmena a vypiglovanó hemdu. Zrychtovala všeckém chálku, vynorovala šropále z betlí, vokšírovala je a natlačila jim do štryclí dlabanec. Odlifrovala Zdenálovi luftové lóbanec a vodplachtila se šropama do kindošské bódky.

 

Zdenál se langzam vydrápal z regálu, v klídku se vošolnil, schlamstl narychtované dlabanec, hodil oko na net a vodplachtil do hokny.  

 

Karuš voblítala kšeftíky aji suberkvelby, ukaufčila drogérku, hadry, cajky na chálku, pytlované škopek pro Zdenála a hodila domášov. Uklohnila, naramovala špílové cajky do šraňku v šropcimře, vysméčila kér, nakrmila automatku, vypucovala šropom pedy, vypiglovala, vošplóchla zem a v plonkovém tajmu hodila do rychtyku lochny na šropálském vohozu nebo vypulírovala vod šropů zaprasené mébl.

 

Trochec vyfluslá, ale nacamraná na svůj makanec, dotahla Karuš v koncovce šropy z bódky. Dyž Zdenál dovalil z hokny, na ponku měl narychtovanó chálku a meltu s maltó. Hodili chvilec hantecu a Zdenál valil po svých borcovských válech nebo hodil sicnu ke komplu.

 

Po véči odlifrovala Karuš šropále do betlí a vařila čekárnu až zachrochtnó. Potem hodila sicnu ke Zdenálovi k bedně, pošmajchlovali se a dyž Karuš nevařila kramolín, hodili eště finišovó lupačku. Potem zašlofčili jak ťuhýci.

 

Když semo tamo hodil Zdenál dotazník, esi je všecko v ókeju a Karuš v lébošu, hlásila, že jasnačka. A byla nacamraná, jak všecko dneska zaséc zmákla. No járy hrnuly a Karuš vygómla, že všecko v rychtiku néni. Lóbance začly byt luftové, francózáky pali a šukačka enom placama a chvilec. Karuš hodila smuťku, radovanec byl pali.

 

Dyž jednó valily s kámoškama a šropama na prohóz, poskuhrala si. Ten Zdenál je nejaké inší, snáď chabrusové nebo uondané. Dovalí z hokny, hópne na škopek nebo za kamošama, potem k hypnobedně a valí šlofčit. Jak dyby mě nemerčil! Ani šropom nehelfne s biflovačkó.

 

Nehaž diviznu, zašvitořily kámošky, borci zapíšó kaltbednu, až dyž se dodrbe. Dokáď fachčí, tak vařijó pohodovec a je jim putna. Škopek je vychlazené, forota chálky narychtovaná. A ty si jak tá kaltbedna. Kila vtrukla Karuš na cemr. Tak tady je ten kiks! Hodila těžké gómanec, kaufla lampu červa, aby nevyměkla, a než se nasáčkovala do betle, kopla to do sebe.

 

Fifaná vzala finýto dyž raky sypaly vosum. Čuzla do kuchče a tam nabobkované Zdenál v nevypiglované hemdě s jednó fuskó na haksně a šropi u ponku se répali v jakési šlichtě. Byl z Karuš celé štajf. Angoráky, beďáry a kruháče pod auglama. „Karuško, snáď nési chabrus?“ „Su Zdenálku, su vyšťávená, umundaná, ve škopku to rumpluje. Už dlóho takto klempíruju a dneska to chytlo grády. Schlamstnu nejaké paták a valím zas do betle.“ A valila. Zdenál vodlifroval šropy do základky a tumloval do hokny. Dyž naklapal z hokny curyk, hodil aji dotazník: „Karuško, nechceš s nečim helfnót?“ A chcela. Naklapal do superkvelbu, ukohnil krumplovó ajntopf blču se zeleniskem a zgóml kindošom pruďárny z bódy. 

 

Aji dyž vajnoš vyhučel z dózny aus a Karuš zas vařila pohodovec, netumlovala tolik s fachčením v kéru, nerychtovala už Zdenálovi hadry a kochčila enom poledňovó chálku. „Ať si máknó taky,“ hlásila si pod fifku. Dyž nemakali nebo hučeli, naflignila chabrusovó válku. Začla rajtovat na raku a vykecávat s kamoškama.

 

Za tédeň nahodil aji Zdenál pohodovca, hormón zafachčil a zas byl nabuzené. Luftové lóbance převexloval na francózáky, fusec v hypnobedně čenžnul za šmajchl a lupačku. A v Karuš začl merčit kocóra aji bez našminkované fasády. A dyž dneska valí Zdenál curyk z háčka, háže Karuš drát, jaké cajky má kaufnót v kvelbu.

 

 

Hlavní menu

 

Kaltbedna

Volný překlad do moravštiny

 

Brzo po gólce vyklopila Karuš datle dvojky. Dyž se znotýrovala z vegetu v nemálu a datli déchali v lébošu, začla makat na svojé familce i béváku. Chcela mět všecko v špígl niklu. Vymakané bévák, vochočený šropy aji svýho borca Zdenála.

 

Brzy po svatbě porodila Karolína dvojčata. Když se vzpamatovala z pobytu v nemocnici a děti byly v pohodě, začala pracovat na své rodině a na svém bytu. Chtěla mít vše v nejlepším pořádku. Dokonalý byt, poslušné děti i svého manžele Zdeňka.

 

Dyž raky sypaly šestó, vyhópla z betle, parádně se volepila a nahodila fasádu, aby Zdenál nezgóml faldy a beďáry na ksichtě. Na fotel mu vrzla novodurový slipáče, fusky, tričmena a vypiglovanó hemdu. Zrychtovala všeckém chálku, vynorovala šropále z betlí, vokšírovala je a natlačila jim do štryclí dlabanec. Odlifrovala Zdenálovi luftové lóbanec a vodplachtila se šropama do kindošské bódky.

 

Vstávala v šest hodin, hezky se oblékla a namalovala, aby Zdeněk neviděl vrásky a vřídky na obličeji. Na křeslo mu nachystala čisté slipy, ponožky, tílko a vyžehlenou košili.  Připravila všem jídlo, vytáhla děti s postelí, oblékla je a nakrmila. Poslala Zdeňkovi polibek a vyrazila s dětmi do školka.

 

Zdenál se langzam vydrápal z regálu, v klídku se vošolnil, schlamstl narychtované dlabanec, hodil oko na net a vodplachtil do hokny.

 

Zdeněk pomalu vylezl z postele, v klidu se oblékl, snědl připravené jídlo, podíval se na internet a vyrazil do práce.

 

Karuš voblítala kšeftíky aji suberkvelby, ukaufčila drogérku, hadry, cajky na chálku, pytlované škopek pro Zdenála a hodila domášov. Uklohnila, naramovala špílové cajky do šraňku v šropcimře, vysméčila kér, nakrmila automatku, vypucovala šropom pedy, vypiglovala, vošplóchla zem a v plonkovém tajmu hodila do rychtyku lochny na šropálském vohozu nebo vypulírovala vod šropů zaprasené mébl.

 

Karolína oběhla obchůdky i supermarkety, koupila drogerii, oblečení, surovina na jídlo, lahvové pivo pro Zdeňka a vrátila se domů. Uvařila, uklidila hračky do skříně v dětském pokoji, vyprala v automatické pračce, vyčistila dětem boty, vyžehlila, vytřela podlahu a když jí zbyl čas, zašila dětem díry na oblečení nebo vyčistila dětmi zašpiněný nábytek.

 

Trochec vyfluslá, ale nacamraná na svůj makanec, dotahla Karuš v koncovce šropy z bódky. Dyž Zdenál dovalil z hokny, na ponku měl narychtovanó chálku a meltu s maltó. Hodili chvilec hantecu a Zdenál valil po svých borcovských válech nebo hodil sicnu ke komplu.

 

Mírně unavená, ale pyšná na svou práci, přivedla nakonec děti ze školky. Když se Zdeněk vrátil z práce, měl na stole připravenou kávu se šlehačkou. Chvilku si popovídali a Zdeněk odešel za svými mužskými zájmy nebo si sedl k počítači.

 

Po véči odlifrovala Karuš šropále do betlí a vařila čekárnu až zachrochtnó. Potem hodila sicnu ke Zdenálovi k bedně, pošmajchlovali se a dyž Karuš nevařila kramolín, hodili eště finišovó lupačku. Potem zašlofčili jak ťuhýci.

 

Po večeři poslala Karolína děti do postelí a počkala než usnou. Pak si sedla za Zdeňkem k televizi, pomazlili se a když neměla měsíčky tak se ještě na závěr pomilovali. Pak usnuli jak mrtví.

 

Když semo tamo hodil Zdenál dotazník, esi je všecko v ókeju a Karuš v lébošu, hlásila že jasnačka. A byla nacamraná, jak všecko dneska zaséc zmákla. No járy hrnuly a Karuš vygómla, že všecko v rychtiku néni. Lóbance začly byt luftové, francózáky pali a šukačka enom placama a chvilec. Karuš hodila smuťku, radovanec byl pali. 

 

Když se občas Zdeněk ptal, zda je vše v pořádku a Karolína v pohodě, odpovídala že ano. A byla hrdá, jak to vše dnes zase zvládla. Ale léta utíkala a Karolína zjistila, že vše v pořádku není. Polibky začaly být jen naznačené, ty vášnivé se vytratily a milování bylo jen občas a krátké. Karolína z toho byla smutná, radost byla pryč. 

 

Dyž jednó valily s kámoškama a šropama na prohóz, poskuhrala si. Ten Zdenál je nejaké inší, snáď chabrusové nebo uondané. Dovalí z hokny, hópne na škopek nebo za kamošama, potem k hypnobedně a valí šlofčit. Jak dyby mě nemerčil! Ani šropom nehelfne s biflovačkó.

 

Jednou na procházce s kamarádkami a dětmi si postěžovala. Ten Zdeněk se nějak změnil, snad je nemocný nebo unavený. Přijde z práce, zajde na pivo nebo za kamarády, pak sedne k televizi a jde spát. Jako kdyby mě neviděl. Ani dětem nepomůže s učením.

 

Nehaž diviznu, zašvitořily kámošky, borci zapíšó kaltbednu, až dyž se dodrbe. Dokáď fachčí, tak vařijó pohodovec a je jim putna. Škopek je vychlazené, forota chálky narychtovaná. A ty si jak tá kaltbedna. Kila vtrukla Karuš na cemr. Tak tadyk je ten kiks! Hodila těžké gómanec, kaufla lampu červa, aby nevyměkla, a než se nasáčkovala do betle, kopla to do sebe.

 

Nediv se, nechaly se slyšet kamarádky, chlapi si všimnou ledničky, až se pokazí. Dokud funguje, jsou v pohodě a nezajímá je. Pivo mají vychlazené a zásobu jídla připravenu. A ty jsi jako ta lednička. Mráz přejel Karolíně přes záda. Tak tady je ta chyba. Hluboce se zamyslela, koupila si láhev červeného vína na kuráž a než šla spát, vypila je na ex.

 

Fifaná vzala finýto dyž raky sypaly vosum. Čuzla do kuchče. Tam nabobkované Zdenál v nevypiglované hemdě s jednó fuskó na haksně a šropi u ponku se répali v jakési šlichtě. Byl z Karuš celé štajf. Angoráky, beďáry a kruháče pod auglama. „Karuško, snáď nési chabrus?“ „Su Zdenálku, su vyšťávená, umundaná, ve škopku to rumpluje. Už dlóho takto klempíruju a dneska to chytlo grády. Schlamstnu nejaké paták a valím zas do betle.“ A valila. Zdenál vodlifroval šropy do základky a tumloval do hokny. Dyž naklapal z hokny curyk, hodil aji dotazník: „Karuško, nechceš s nečim helfnót?“ A chcela. Naklapal do superkvelbu, ukohnil krumplovó ajntopf blču se zeleniskem a góml kindošom pruďárny z bódy. 

 

Vzbudila se až v osm hodin. Nakoukla do kuchyně. Tam byl vystrašený Zdeněk v nevyžehlené košili a jednou ponožkou na noze a děti za stolem se patlali v nějaké kaši. Byl z Karolíny šokovaný. Červené oči, vřídky, kruhy pod očima. „Karolínko, snad nejsi nemocná?“ „Jsem Zdeněčku, jsem unavená, utahaná a bolí mne hlava. Už delší dobu je mi tak, ale dnes je to síla. Polknu nějaký prášek a jdu si lehnout.“ A šla. ‚Zdeněk poslal děti do školy a spěchal do práce. Když se vrátil zpět, dokonce se zeptal: „Karolínko, nechceš s něčím pomoct?“ A chtěla. Zašel do supermarketu, uvařil v jednom hrnci bramborovou polévku se zeleninou a zkontroloval dětem úkoly.

 

Aji dyž vajnoš vyhučel z dózny aus a Karuš zas vařila pohodovec, netumlovala tolik s fachčením v kéru, nerychtovala už Zdenálovi hadry a kochčila enom poledňovó chálku. „Ať si máknó taky,“ hlásila si pod fifku. Dyž nemakali nebo hučeli, naflignila chabrusovó válku. Začla rajtovat na raku a vykecávat s kamoškama.

 

Když Karolína vystřízlivěla a byla opět v pohodě, nespěchala tolik s domácími pracemi, nechystal již Zdeňkovi oblečení a vařila jen oběd. „Ať dělají taky,“ říkala si pod nos. A když nedělali nebo měli řeči, zahrála zdravotní potíže. Začala jezdit na kole a chodit na drby s kamarádkami.

 

Za tédeň nahodil aji Zdenál pohodovca, hormón zafachčil a zas byl nabuzené. Luftové lóbance převexloval na francózáky, fusec v hypnobedně čenžnul za šmajchl a lupačku. A v Karuš začl merčit kocóra aji bez našminkované fasády. A dyž dneska valí Zdenál curyk z háčka, háže Karuš drát, jaké cajky má kaufnót v kvelbu.

 

Do týdne se vzpamatoval i Zdeněk, hormony zapracovaly a opět byl natěšený. Z naznačených polibků se staly francouzské a fotbal v televizi se zaměnil za mazlení a milování. A v Karolíně začal vidět kočku i bez make-upu. A když dnes jde Zdeněk z práce, telefonuje Karolíně, co má koupit v obchodě.

 

 

Hlavní menu