Kotrmelec

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Bylo to na radovancu vajnoša v Znojmecu. Nebál modré, zoncna rumplovala, no nevařila hicnu. Sicnil sem lavce na Dolnim placu a brélil na borce a borky, co se vometali vokolo trinkbódek a futrbódek. Na place před kirchnó vyřvávala muzála betálny vály. Naráz zkamasi doklapala vysmátá koc a hodila sicnu na moju lavku. Špicově ufachčené štylko, mustrové mirošovice, bez šprndy, špuntiska vod kyblů jí čóhaly přes tričmena.

Nahodil jsem smělca a vylóskl tázanec, vodkaď doklapala, co hóká na Znojmec aji na vajnošské radovanec. Pantem mlela špicově. Domákl sem se, že bóchá grymlologem a zrovna v tentok metr v gajblu Dyjskyho lenu. Mózuje tam a vyštrachává spešl grymle. Tymple, kde je vymákla, začmrdlikává na geologické mapáč. Mózuje sama, nemá žádný fedry, kóří judo.

Pohodová koc, baj voko třicet járů na krku. Vylepili sme se do Muzejky. To je nálevna u muzála nad Dyjskym gajblem, kde nebyla hustopeč. Dali sme splka vo ní, vo mně aji vo Znojmecu. Hodili sme nekolik cajdáků a potym córali po štatlu mezi fetingrama haluza v haluzi. Dyž raky vodrumplovaly novodurové deň, čenžli sme fónyho numera a hodili domášov.

Potym mě vyšumněla z budky. Rozdéchával sem hoknové serpentýny, na kocóry sem nebyl naladěné. Ze startu nažhavila  drát vona. To už byl jařin, baumále zelené a venku teplotechna. Valí pré na služebku do muzálu ve Znojmecu a esi by mohla v mojé chajdalópce dvakrát vydurchčit. Ušpóruje tak za hotelovó cimru. Hodil sem slibotechnu, že teda ano. Po tédňu doharcovala na chajdalópku a dvakrát se tam s mojó helfkó vydurchčila. To byl mazec. Třetí deň se vypařila. Eště že je chajdalópka vylepená půl kiláku vod šlusové štatlové bódy. Barákový rašple by měly vo čem plkat.

Ufachčili sme z teho jednojárové laláčové rituál. Na každé jařín doklapala na služebku, dvakrát se s mojó helfkó vydurchčila a valila pali. Nikdá sme nehodili drát, nikdá sme neodlifrovali čumkartu ani líbezbrif. 

Překulilo se pět járů, jařín pali a kocóřisko nedoklapalo. Že by nejaká serpentýna? Vyštrachal sem její fónyho numero a hodil drát. První aji šlusové. Ale co to? Už žádné lochec a švitoření, no chmurkové hantec. Zahlásila, že natrefila na echt pámbíčkářa, keré ju zlomil a hókl svaté recht, vo co v lajfce valí.  No narval jí teda do štrycle betálny šutry. Radovanec z lávstory je krén, šmajchl aji šukačka taky levingston. Uvařit svišťa a finýto. Doklapala na zpovídačku a konópek v černym mantlu hókl, že všecky její levoty valijó do kopru. Vod toho tajmu krótí mustrovó lajfku v holpecu s Velkym i Malym kilošem.

 

Hlavní menu

 

Kotrmelec

Volný překlad do moravštiny

 

Bylo to na radovancu vajnoša v Znojmecu. Nebál modré, zoncna rumplovala, no nevařila hicnu. Sicnil sem lavce na Dolnim placu a brélil na borce a borky, co se vometali vokolo trinkbódek a futrbódek. Na place před kirchnó vyřvávala muzála betálny vály. Naráz zkamasi doklapala vysmátá koc a hodila sicnu na moju lavku. Špicově ufachčené štylko, mustrové mirošovice, bez šprndy, špuntiska vod kyblů jí čóhaly přes tričmena.

Bylo to na vinobraní ve Znojmě. Obloha modrá, slunce svítilo, ale nebylo horko. Seděl jsem na lavičce na Dolním náměstí a pozoroval lidí, kteří procházeli mezi stánky s nápoji a jídlem. Před kostelem hrála hudba hezké písně. Najednou odněkud přiběhlo usměvavé děvče a sedlo si na mou lavičku. Pěkné tělo, vzorové míry, bez podprsenky, bradavky byly vidět přes tričko.

Nahodil jsem smělca a vylóskl tázanec, vodkaď doklapala, co hóká na Znojmec aji na vajnošské radovanec. Pantem mlela špicově. Domákl sem se, že bóchá grymlologem a zrovna v tentok metr v gajblu Dyjskyho lenu. Mózuje tam a vyštrachává spešl grymle. Tymple, kde je vymákla, začmrdlikává na geologické mapáč. Mózuje sama, nemá žádný fedry, kóří judo.

Osmělil jsem se a zeptal se, odkud přijela a co říká na Znojmo a na vinobraní. Huba jí jela skvěle. Dozvěděl jsem se, že pracuje jako geolog a tento měsíc zrovna v údolí Dyje. Prochází tudy a hledá určité horniny. Místa, kde je našla, zakresluje do geologické mapy. Chodí sama, nebojí se, ovládá judo.

Pohodová koc, baj voko třicet járů na krku. Vylepili sme se do Muzejky. To je nálevna u muzála nad Dyjskym gajblem, kde nebyla hustopeč. Dali sme splka vo ní, vo mně aji o Znojmecu. Hodili sme nekolik cajdáků a potym córali po štatlu mezi fetingrama haluza v haluzi. Dyž raky vodrumplovaly novodurové deň, čenžli sme fónyho numera a hodili domášov.

Pohodová ženská, asi tak třicetiletá. Navštívili jsme Muzejku. To je restaurace u muzea nad údolím Dyje, kde nebylo mnoho lidí. Pokecali jsme o ní, o mně i o Znojmě. Zatancovali jsme si a pak jsme se procházeli po městě mezi opilcema a drželi se za ruce. Když hodiny odbily nový den, vyměnili jsme si telefonní čísla a šli domů.

Potym mě vyšumněla z budky. Rozdéchával sem hoknové serpentýny, na kocóry sem nebyl naladěné. Ze startu nažhavila  drát vona. To už byl jařin, baumále zelené a venku teplotechna. Valí pré na služebku do muzálu ve Znojmecu a esi by mohla v mojé chajdalópce dvakrát vydurchčit. Ušpóruje tak za hotelovó cimru. Hodil sem slibotechnu, že teda ano. Po tédňu doharcovala na chajdalópku a dvakrát se tam s mojó helfkó vydurchčila. To byl mazec. Třetí deň se vypařila. Eště že je chajdalópka vylepená půl kiláku vod šlusové štatlové bódy. Barákový rašple by měly vo čem plkat.

Pak jsem na ni pozapomněl. Řešil jsem pracovní problémy a na ženské jsem neměl náladu. Jako první se ozvala ona. To už bylo jaro, stromy zelené a venku teplo. Jede prý na služební cestu do znojemského muzea a jestli by mohla v mojí chaloupce dvakrát přespat. Ušetří tak za hotel. Slíbil jsem, že ano. Za týden přijela na chaloupku a dvakrát tam s mojí pomocí přenocovala. Skvělý zážitek. A třetí den zmizela. Ještě že je chaloupka vzdálená půl kilometru od posledního městského domu. Domovní drbny by měli o čem kecat.

Ufachčili sme z teho jednojárové laláčové rituál. Na každé jařín doklapala na služebku, dvakrát se s mojó helfkó vydurchčila a valila pali. Nikdá sme nehodili drát, nikdá sme neodlifrovali čumkartu ani líbezbrif. 

Udělali jsme z toho každoroční příjemný rituál. Každé jaro přijela na služební cestu, dvakrát s mojí pomocí přespala na chaloupce a zmizela. Nikdy jsme si netelefonovali, nikdy neposlali pohlednici ani dopis.

Překulilo se pět járů, jařín pali a kocóřisko nedoklapalo. Že by nejaká serpentýna? Vyštrachal sem její fónyho numero a hodil drát. První aji šlusové. Ale co to? Už žádné lochec a švitoření, no chmurkové hantec. Zahlásila, že natrefila na echt pámbíčkářa, keré ju zlomil a hókl svaté recht, vo co v lajfce valí. No narval jí teda do štrycle betálny šutry. Radovanec z lávstory je krén, šmajchl aji šukačka taky levingston. Uvařit svišťa a finýto. Doklapala na zpovídačku a konópek v černym mantlu hókl, že všecky její levoty valijó do kopru. Vod toho tajmu krótí mustrovó lajfku v holpecu s Velkym i Malym kilošem.

Uběhlo pět let, jaro bylo pryč a děvče nepřijelo. Že by nějaký problém? Vyšťoural jsem její telefonní číslo a zavolal. Poprvé a naposledy. Ale co to? Již žádný smích a švitoření, ale smutná řeč. Oznámila mi, že natrefila na silně věřícího, který ji přesvědčil a sdělil svatou pravdu, o čem ten život je. No naučil ji tedy neskutečné věci. Radost z lásky je špatná, mazlení i sex také špatné. Počít dítě a hotovo. Zašla ke zpovědi a kněz jí sdělil, že všechny její hříchy jsou odpuštěny. Od té doby žije příkladným životem společně s Bohem a Ježíšem.

 

Hlavní menu