Stořka vo kuňafě

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Kónice, to je takové malé štatl asi tak dvacet kiláků vod Štatlu. A fósatí stréci tam storčili tentok betálné vál.

 

Za oltecovéch járů odlifrovaly véšky z kónické gracny kurýra do Brniska s echt cuntem. V tym metru fest regnilo, na hródě všade lóže a ve Švarcavě aji ve Špindě varuvky fest. Žebřiňáky stály zašity ve forhózech a kaufmani místo na jarmarkách dřepěli v palušách. 

 

Kurýrské přihrčel na haitře do Olteca a vysondoval, že Švarcavó valí tolik vasrůvky, že dyby do ní vtrukli, zahučijó tam až po lopuchy. A glét s cuntem bude na sračky. No žádnó flignu nevygómal. Hópl teda do putyky na škopek, třebas borci v putyce nahodijó nejakó chytrosť. No kulovy.

 

Po dvóch škopkách k němu hodil sicnu fósaté mnichál a zahlásil. Dyby tak hajtra měla delší hnáty. Kósek vocaď na Rotecu vegetuje šamanské. Ten háže chabrusovém šropálom kopyta aji kolky křivokláty do rychtyku. Třebas zmákne natahnót hnáty aji hajtře.

 

Kurýrské naklapal na Rotec k šamanskymu a hókl mu vo svych serpentýnách. Šamanské zaginglal dóznó a nahodil rohlík. A hókl: Za každó haksnu žbánek vajnoša. Přikurtoval hajtru k baumálu a drapl ju za kopyto. Zajódloval svaty hemzy, zafachčil musklama a haksna se natahla vo tři loktě. Po tym druhá, třetí aji čtvrtá.

 

Kurýrské dotlačil z putyky dohókly žbánky vajnoša, vyhópl na hajtru po štaflách a naklapal k Švarcavě. S dlóhéma haksnama valila hajtra jak nikdy a švarcavské brod žádná pasovka. Dovalil to echt gléto na rathauz do Brniska, hodil trochu zobky do chlebárny a votočil to curyk na Kónice.

 

Dyž doklapali do Kónic, všici valili augle na ty dlóhy habrůvky. Totok só habrůvky jak vod žirafiska, hókl nadupané učitelské. Měli byzme aspoň načmárat bildnu a odlifrovat ju do Vídňa ajnštajnom do muzála. Totok je borci novodurovka mezi havěťó a dyž je to v kupě konisko s žirafó budem temu hókat kuňafa. 

 

No černoprdelnící z Kónic měli z kuňafy fedry. Hantýrovali, že je to facha vod rohatca. A tak kuňafě  napchali do gáblu jedůvku a kuňafa valila tlačit mraky. Dotahli z valdny štos šóší, hodili blesk a tuhó kuňafu zfajrovali. Enom bildna vod učitelskyho po ní zvostala.

 

Pasová storka. Kuňafa vyšuměla borcom z Kónic aji ze Štatlu z palic. Profrčelo pár kilo járů a v Brnisku bačoval se svó sajtnó fíra Štatlu chytré jak rádijo. Jeho poskoci na tuty gómali tutok storku a tak nechali ufachčit plechového rajtra na kuňafě. Vyplácli ho v Brnisku na Moravák. Aby jim tutok podělávku borci aji borky ze Štatlu sežrali, roztróbili, že je to alegoška rajtra bez fedrů k savaně Jošta - fíry Moravské hródy.

 

 

Hlavní menu

 

 

 Stořka vo kuňafě

Volný překlad do moravštiny

 

Kónice, to je takové malé štatl asi tak dvacet kiláků vod Štatlu. A fósatí stréci tam storčili tentok betálné vál.

 

Dolní Kounice, to je takové malé město asi tak dvacet kilometrů od Brna. A pamětníci tam vyprávěli tuto zajímavou historku.

 

Za oltecovéch járů odlifrovaly véšky z kónické gracny kurýra do Brniska s echt cuntem. V tym metru fest regnilo, na hródě všade lóže a ve Švarcavě aji ve Špindě varuvky fest. Žebřiňáky stály zašity ve forhózech a kaufmani místo na jarmarkách dřepěli v palušách. 

 

Za starých časů poslali páni z kounického hradu posla do Brna s naléhavou zprávou. V tom měsíci hodně pršelo, na zemi byly všude kaluže a ve Svratce i ve Svitavě hodně vody. Vozy stály schované v průjezdech a obchodníci místo na trzích seděli po hospodách.

 

Kurýrské přihrčel na haitře do Olteca a vosondoval, že Švarcavó valí tolik vasrůvky, že dyby do ní vtrukli, zahučijó tam až po lopuchy. A glét s cuntem bude na sračky. No žádnó flignu nevygómal. Hópl teda do putyky na škopek, snáď borci v putyce nahodijó nejakó chytrost. No kulovy.

 

Posel dorazil na koni do Starého Brna a zjistil, že ve Svratce teče tolik vody, že kdyby do ní vstoupili, tak tam zůstanou. A listina ze zprávou bude pryč. Ale žádnou fintu nevymyslel. Zašel tedy do hospody na pivo, třeba mu chlapi v hospodě poradí. Ale neporadili. 

 

Po dvóch škopkách k němu hodil sicnu fósaté mnichál a zahlásil. Dyby tak hajtra měla delší hnáty. Kósek vocaď na Rotecu vegetuje šamanské. Ten háže chabrusovém šropálom kopyta aji kolky křivokláty do rychtyku. Snáď zmákne natahnót hnáty aji hajtře.

 

Po dvou pivech si k němu přisedl starý mnich a řekl. Kdyby tak měl kůň delší nohy. Nedaleko odsud na Červeném kopci žije kouzelník. Ten dává nemocným dětem do pořádku pokřivené nohy i prsty. Snad dokáže natáhnout nohy i koňovi. 

 

Kurýrské naklapal na Rotec k šamanskymu a hókl mu vo svych serpentýnách. Šamanské zaginglal dóznó a nahodil rohlík. A hókl: Za každó haksnu žbánek vajnoša. Přikurtoval hajtru k baumálu a drapl ju za kopyto. Zajódloval svaty hemzy, zafachčil musklama a haksna se natahla vo tři loktě. Po tym druhá, třetí aji čtvrtá.

 

Posel se vydal na Červený kopec ke kouzelníkovi a řekl mu o svých problémech. Kouzelník pokýval hlavou a usmál se. A prohlásil: Za každou nohu džbán vína. Přivázal koně ke stromu a vzal ho za kopyto. Zazpíval svatá slova, zabral svalama a noha se natáhla o tři lokty. Pak druhá, třetí i čtvrtá.

 

Kurýrské dotlačil z putyky dohókly žbánky vajnoša, vyhópl na hajtru po štaflách a naklapal k Švarcavě. S dlóhéma haksnama valila hajtra jak nikdy a švarcavské brod žádná pasovka. Dovalil to echt gléto na rathauz do Brniska, hodil trochu zobky do chlebárny a votočil to curyk na Kónice.

 

Posel přinesl z hospody domluvené džbány vína, vylezl na koně po žebříku a přicválal ke Svratce. S dlouhýma nohama cválal kůň rychle jako nikdy a svratecký brod již nebyl žádný problém. Doručil tu důležitou listinu na Brněnskou radnici, trochu se najedl a nabral směr zpět do Kounic.

 

Dyž doklapali do Kónic, všici valili augle na ty dlóhy habrůvky. Totok só habrůvky jak vod žirafiska, hókl nadupané učitelské. Měli byzme aspoň načmárat bildnu a odlifrovat ju do Vídňa havěťovém ajnštajnom do muzála. Totok je borci novodurovka mezi havěťó a dyž je to v kupě konisko s žirafó budem temu hókat kuňafa.

 

Když docválali do Kounic, všichni obdivovali ty dlouhé nohy. To jsou nohy jako od žirafy, prohlásil vzdělaný pan učitel. Měli bychom alespoň nakreslit obraz a poslat jej do Vídně do muzeea odborníkům na zvířata. To je pánové nový živočišný druh a když je to kůň a žirafa v jednom, pojmenujeme ho kuňafa.

 

No černoprdelnící z Kónic měli z kuňafy fedry. Hantýrovali, že je to facha vod rohatca. A tak kuňafě  napchali do gáblu jedůvku a kuňafa valila tlačit mraky. Dotahli z valdny štos šóší, hodili blesk a tuhó kuňafu zfajrovali. Enom bildna vod učitelskyho po ní zvostala.

 

Ale koničtí věřící měli z kuňafy strach. Povídali si, že je to dílo ďáblovo. A tak podstrčili kuňafě do žrádla jed a kuňafa zdechla. Přinesli z lesa hromadu chrastí, zapálili je a mrtvou kuňafu spálili. Jen učitelova kresba po ní zbyla.

 

Pasová storka. Kuňafa vyšuměla borcom z Kónic aji ze Štatlu z palic. Profrčelo pár kilo járů a v Brnisku bačoval se svó sajtnó fíra Štatlu chytré jak rádio. Jeho poskoci na tuty gómali tutok storku a tak nechali ufachčit plechovyho rajtra na kuňafě. Vyplácli ho v Brnisku na Moravák. Aby jim tutok podělávku borci aji borky ze Štatlu sežrali, roztróbili, že je to alegoška rajtra bez fedrů k savaně Jošta - fíry Moravské hródy.

 

Příběh ze smutným koncem. Na kuňafu se v Kounicích i v Brně zapomnělo. Uběhlo pár set let a v Brně vládl se svou politickou stranou velmi chytrý primátor. Jeho podřízení určitě znali tento příběh a tak nechali vyrobit plechového rytíře na kuňafě. Umístili ho na Moravské náměstí. Aby jim to brňáci spolkli i s navijákem, rozhlásili, že je to alegorie odvahy k poctě moravského markraběte Jošta.

 

 

Hlavní menu