Storka vo Velké lochně

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

Ve Vilémovicách vegetil mladé rubač grymlů se svó stařkó, kerá zrovna vytlačila novodurovýho datla. Byla to betálná koc, sice trochec lízátko, no v domášově zmákla ubóchnót láčové veget. Mladé kindoš špicově nabíral cenťáky aji kilča a tak nekolik járů bylo všecko v ókeju. Pech šak necórá po berglách, ale po lontech. Borka klofla tuberu a ve finálce hodila lajfce mávačku.

Na domášově hodil startovačku chmurkové veget, všade brajgl, vohoz vorvané, chálka levá. Rubač zgóml, že bez novodurové koc to dál nepude a vystrčil tykadla. Nabalil koňa ze sósedního lontu. Borci házeli echo, že je to křivá ledovka s grymlovó hercnó. Rubač na ty hemzy vysadil dlabanec a s novodurovó koc se vogriloval.

Do domášova naštychoval curyk radovanec a ordunk. Chálka čvachtala za žgraňó, synátor byl zaséc vytlemené a s macechó hlásil spokojenost. Dyž tak jednó spustil rubač voháňku do fósnice, všecko klaplo a za devět metrů vyklopila stařka druhýho svišťa. No na prvního synátora začla házet salám. Ten si z teho nedělal pupínky, byl furt vytlemené a fasádu měl špicovó. A tak to hrnulo, než króhl chabrus mladýho kindoša.

Vobkróžili s něm hafo felčarů, lapiduchů aji póstevňála, keré pazórama lifroval chabrus pali. Všecko pasovka. Velebáskův cunt, aby v kirchně hodili svaté hantec za kindoša a dali do placu ňáký love na kirchnu, byl taky na prd. Ani vod velkýho kiloša žádná helfka nedohasila. S malém kindošem to bylo na levačku, už se ledvá šóral po cimře a na chálku žádná slina. Nekeré deň měl ranu, jak dyby už greboval do sna. Nakrklá macecha začla dávat eště věčí kuřbu nevlastnímu synátorovi.

Jednó naklapala pro helfku k jedubabě, co déchala v hrubé valdně. A ta mutře vrazila klín do hlavy, že ten její kindoš bude chabrus, pokavaď bude druhé synátor v pohodě. „Že mně to už dávno nedocvaklo,“ mlela si macecha pod fifku. A hnedka měla páru, jak to zmógluje.

Zlanařila nevlastního synátora, že naklapó do valdny na jahoďále pro malýho kindoša. A nabrala kurs k óbrlochně. Na rantlu óbrlochny jahoďále špicově valily. Babky měly fedry je tam škubat. Mladé synátor z teho bobky neměl a tak narval nafólované hrnek. A dyž hodil voko, kolik jahoďálů vegetí pod rantlem, macecha doňho šťóchla a von s jekotem do óbrlochny zahučel.

Macecha zašudlila kolkama a s radovancem hodila zpátečku. No synátor nezahučel až na dolinu jamy. Hňápl do hóščí štykl štreky pod rantlem a sicnil tam na haluzi. Nebyl šton se z tama na sólovku vydrápat. Vymákli ho tam až holcnoví bóchači, vytahli ho na špagátě a dotlačili na domášov. Dyž ho macecha zmerčila, dostala fest fedry. Celá vyhukaná lapla svýho kindoša, vyhópla z hajmu a valila do valdny. Doklapala k óbrlochně a s jekotem do ní aji s kindošem v klepetách hópla. 

Vod tech járů se óbrlochně péruje Macocha. A raskeni hantýrujó, že vokolo lochny mózuje duchál macechy. A dyž je humus počágro, je v lochně čut bulení kindoša a hekání jeho mutry.

Tak tak: Kdo inšímu džuznu chyšče, sám do ní ve finále zahučí

 

 

Hlavní menu

 

Storka vo Velké lochně

Volný překlad do moravštiny

 

Ve Vilémovicách vegetil mladé rubač grymlů se svó stařkó, kerá zrovna vytlačila novodurovýho datla. Byla to betálná koc, sice trochec lízátko, no v domášově zmákla ubóchnót láčové veget. Mladé kindoš špicově nabíral cenťáky aji kilča a tak nekolik járů bylo všecko v ókeju. Pech šak necórá po berglách, ale po lontech. Borka klofla tuberu a ve finálce hodila lajfce mávačku.

Ve Vilémovicích žil mladý dělník z lomu se svou ženou, která právě porodila dítě. Byla to skvělá žena, sice trochu naivní, ale doma uměla udělat skvělou atmosféru. Dítě krásně nabíralo centimetry i kila a několik let bylo vše v pořádku. Smůla však nechodí po horách, ale po vesnicích. Žena dostala tuberkulózu a nakonec zemřela.

Na domášově hodil startovačku chmurkové veget, všade brajgl, vohoz vorvané, chálka levá. Rubač zgóml, že bez novodurové koc to dál nepude a vystrčil tykadla. Nabalil koňa ze sósedního lontu. Borci házeli echo, že je to křivá ledovka s grymlovó hercnó. Rubač na ty hemzy vysadil dlabanec a s novodurovó koc se vogriloval.

V domácnosti začal smutný život, všude nepořádek, oblečení roztrhané, jídlo nedobré. Dělník viděl, že bez nové ženy to dál nepůjde a začal se po nějaké ohlížet. Namluvil si dívku ze sousední vesnice. Přátelé mu říkali, že je proradná, chladná a má kamenné srdce. Dělník na tyto řeči kašlal a s novou dívkou se oženil.

Do domášova naštychoval curyk radovanec a ordunk. Chálka čvachtala za žgraňó, synátor byl zaséc vytlemené a s macechó hlásil spokojenost. Dyž tak jednó spustil rubač voháňku do fósnice, všecko klaplo a za devět metrů vyklopila stařka druhýho svišťa. No na prvního synátora začla házet salám. Ten si z teho nedělal pupínky, byl furt vytlemené a fasádu měl špicovó. A tak to hrnulo, než króhl chabrus mladýho kindoša.

Do domova se vrátila zpět radost a dobrá nálada. Jídlo chutnalo, syn byl zase rozesmátý a s macechou byl spokojen. A když se jednou dělník s ženou pomiloval, vše zafungovalo a za devět měsíců mu žena porodila druhé dítě. Ale prvního syna začala odbývat. Tomu to nevadilo, byl stále veselý a hezký. A tak šel život, než nemoc skolila mladého chlapce.

Vobkróžili s něm hafo felčarů, lapiduchů aji póstevňála, keré pazórama lifroval chabrus pali. Všecko pasovka. Velebáskův cunt, aby v kirchně hodili svaté hantec za kindoša a dali do placu ňáký love na kirchnu, byl taky na prd. Ani vod velkýho kiloša žádná helfka nedohasila. S malém kindošem to bylo na levačku, už se ledvá šóral po cimře a na chálku žádná slina. Nekeré deň měl ranu, jak dyby už greboval do sna. Nakrklá macecha začla dávat eště věčí kuřbu nevlastnímu synátorovi.

Objeli s ním spoustu lékařů, mastičkářů i poustevníka, který odstraňoval nemoci rukama. Vše bylo zbytečné. Rada velebného pána, aby se v kostele chlapce pomodlili a dali nějaké peníze na kostel, také nezabrala. Ani od pánaboha žádná pomoc nepřišla. S malým chlapcem to šlo z kopce, už sotva chodil po místnosti a na jídlo neměl chuť. V některé dny to vypadalo, že umírá. Naštvaná macecha začala mít ještě větší nároky na nevlastního syna.

Jednó naklapala pro helfku k jedubabě, co déchala v hrubé valdně. A ta mutře vrazila klín do hlavy, že ten její kindoš bude chabrus, pokavaď bude druhé synátor v pohodě. „Že mně to už dávno nedocvaklo,“ mlela si macecha pod fifku. A hnedka měla páru, jak to zmógluje.

Jednou zašla pro pomoc k čarodějnici, která žila v hlubokém lese. A ta matce nakukala, že její chlapec bude nemocný, dokud bude druhý syn v pohodě. „Že mne to už dávno netrklo,“ řekla si pod nos. A hned věděla, jak to udělá

Zlanařila nevlastního synátora, že naklapó do valdny na jahoďále pro malýho kindoša. A nabrala kurs k óbrlochně. Na rantlu óbrlochny jahoďále špicově valily. Babky měly fedry je tam škubat. Mladé synátor z teho bobky neměl a tak narval nafólované hrnek. A dyž hodil voko, kolik jahoďálů vegetí pod rantlem, macecha doňho šťóchla a von s jekotem do óbrlochny zahučel.

Přesvědčila nevlastního syna, že půjdou do lesa na jahody pro malého chlapce. A zamířila k propasti. Na kraji propasti rostly krásné jahody. Babky měly strach je tam obírat. Mladý syn se však nebál a tak natrhal plný hrnek. A když se díval, kolik jahod roste  pod okrajem, macech do něj strčila a on s výkřikem spadl do propasti.

Macecha zašudlila kolkama a s radovancem hodila zpátečku. No synátor nezahučel až na dolinu jamy. Hňápl do hóščí štykl štreky pod rantlem a sicnil tam na haluzi. Nebyl šton se z tama na sólovku vydrápat. Vymákli ho tam až holcnoví bóchači, vytahli ho na špagátě a dotlačili na domášov. Dyž ho macecha zmerčila, dostala fest fedry. Celá vyhukaná lapla svýho kindoša, vyhópla z hajmu a valila do valdny. Doklapala k óbrlochně a s jekotem do ní aji s kindošem v klepetách hópla. 

Macecha si zamnula ruce a vydala se zpět. Ale syn nespadl až na dno propasti. Slítnul do houští kousek pod hranou propasti a seděl tam na větvi. Nebyl však schopen odtud sám vylézt. Našli ho tam dřevorubci, vytáhli jej na provaze a dovedli domů. Když ho macecha uviděla, dostala strach. Celá vyděšená popadla svého chlapce, vyběhla z domu a utíkala do lesa. Přišla k propasti a s výkřikem do ní i s chlapcem v náručí skočila.

Vod tech járů se óbrlochně péruje Macocha. A raskeni hantýrujó, že vokolo lochny mózuje duchál macechy. A dyž je humus počágro, je v lochně čut bulení kindoša a hekání jeho mutry.

Od těch časů se propasti říká Macocha. A pamětníci vyprávějí, že okolo ní obchází duch macechy. A když je špatné počasí, je v propasti slyšet dětský pláč a naříkání jeho matky.

Tak tak: Kdo inšímu džuznu chyšče, sám do ní ve finále zahučí

Tak, tak, kdo jinému jámu kope, sám do ní nakonec skočí.

 

 

Hlavní menu