Vo kohótovi a slépce

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

 

 

Dyž začal Jaróš Cimrmanůj rekognoskovat bichle pro šropy, kópil těžkó diviznu. A nahodil tázanec:

"Jak rychtujeme šropy do lajfky? Lóskáme jim, než v betli zabořijó, zvonky, ve keréch némlačí a névíc dusené princál vyfasuje nébetelňéší princezku, potróblé Žanek voblafne šecky kujóny a Smolíčskyho šropa vytahne z maléru ve finišu jelenisko.

Dyž se ze šropů stanó jungšáli, vyplachtijó do lajfky, v keré ten dusené ve finišu utře pysk, matóš hópne na špek vychcanymu a dyž nekeho stróhne nejaké ranař, jeleniska to majó v paži.

Takovy bichle", hantýruje Jaróš, "só podle myho ánunku pro šropy vošemetňéší než alkec nebo štréchle."

Jaróš Cimrmanůj porychtoval ranec storek pro šropy. Jeho storky netlučó šropom do palic serpentýny, na které v lajfce nikdá nenatrefijó.

 

Vo kohótovi a slépce

Jaróš Cimrmanůj

 

Kohót a slépka se špacírovali po pažitu a mózovali, eši nenatrefijó na nejakó zobku. Dyž slépka zgómla vorgl lískáč, na fleku zagdákala na kóhota. "Pocem, vyštrachala sem špicovó mňamku." Párkrát mázla klofákem do vorgla a roztyplovala ho na dvě polovice. Jednu šópla za žebřík sobě, druhó přihrála kohótovi.

Za chvilec vyčmuchal hrubé vorgl kohót. Byl to ale z gruntu žgrd, ani nemukl a schlamstl ho celé sám. No vorgl se mu zašprajcoval v krkovici a von začl levě lapat luft. "Slípko, slípko, štykl chálky mě zahučel levě do krkovice. Doval trochec vasrůvky. Mám fedry, že natahnu paprče."

Slípka valila k lóži. "Lóžo, lóžo, přihré mně hlt vasrůvky pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

V origoš storce si tadyk lóža hókla vo cípák. "Nač bude lóži cípák," háže Cimrman tázanec do placu. "Šropi nemajó vylágrovanó budku!" A kormidluje storku na inačéši azimut. 

"Přihraju ti vasrůvku, ale až mně zahradnické vypucuje vod lupenů a blatiska." Valí slépka k zahradnickýmu: "Zahradnické, zahradnické, vypucuj lóžu vod lupenů a blatiska. Lóža mně potym dá vasrůvku pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

"Vypucuju lóžu až mně dotahneš z kvelbu novodurovy pometlo." Valí slépka do kvelbu. "Kšeftsmane, kšeftsmane, dé mi novodurovy pometlo pro zahradnickýho. Až dovalím pometlo, zahradnické vypucuje lóžu vod lupenů a blatiska. Lóža mně potym dá vasrůvku pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

"Dám ti pometlo, ale bude to koštovat pět pětek ká." "A kde mám schrastit takovy love," skučí slépka a s chmurkó se pakuje z kvelbu a špekuluje, co dál. Z vedléších futer se vybatolí stařka vod kšeftsmana s hercnó na rychtyk tymplu. "Tadyk máš jety pometlo pro zahradnickyho. No až lóžu vypucuje, doval mně ho curyk."

Slépka bafla pometlo a valila k zahradnickymu. Zahradnické vypucoval lóžu. Lóža dala slépce pár hltů vasrůvky. Slépka doklapala ke kohótovi. No s krosem po funuse. Než všecky voblítala, kohót hodil lajfce mávačku. Těžké pech, vyhóplo slépce v štrycli, dyž valila curyk s pometlem do kvelbu.

Vod tehdá mózuje slépka s chmurkó po pažitu sama. Každé deň vysune jedno véco. Ale vodlitci z nich nebudó. A to nemá tušimice, že aji ona zabalí svó lajfku sténě jak kohót. Jako dlabanec pro čokly.

Šropáli musijó rozchodit, že nelajfčijó ve vatůvce. Zadarmiko zhrábnó akorát kulový. Musijó makat jak barevní nebo jet serpentýny a levoty. To je kapitalistické ordnunk. Natrefit na nekeho s hercnó na rychtyk tymplu, to je těžká haluz.

 

 

Hlavní menu

 

 

Vo kohótovi a slépce

(c) Trachťa

Volný překlad do moravštiny

 

Dyž začal Jaróš Cimrmanůj rekognoskovat bichle pro šropy, kópil těžkó diviznu. A nahodil tázanec:

Když začal Cimrman zkoumat knihy pro děti, velmi se podivil. A ptá se:

"Jak rychtujeme šropy do lajfky? Lóskáme jim, než v betli zabořijó, zvonky, ve keréch némlačí a névíc dusené princál vyfasuje nébetelňéší princezku, potróblé Žanek voblafne šecky kujóny a Smolíčskyho šropa vytahne z maléru ve finišu jelenisko.

"Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen.

Dyž se ze šropů stanó jungšáli, vyplachtijó do lajfky, v keré ten dusené ve finišu utře pysk, matóš hópne na špek vychcanymu a dyž nekeho stróhne nejaké ranař, jeleniska to majó v paži.

Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a když někomu ublíží nějaký podvodník, jelenům je to jedno (v originále: zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.)

Takovy bichle," hantýruje Jaróš, "só podle myho ánunku pro šropy vošemetňéší než alkec nebo štréchle."

Taková literatura," uzavírá Cimrman, "je podle mého soudu dětem nebezpečnější než alkohol či zápalky."

 

Jaróš Cimrmanůj porychtoval ranec storek pro šropy. Jeho storky netlučó šropom do palic serpentýny, na které v lajfce nikdá nenatrefijó.

Cimrman upravil řadu příběhů pro děti. Jeho příběhy nevtloukají dětem do hlav nesmysly, se kterými se v životě nikdy nesetkají.

 

Vo kohótovi a slépce

Jaróš Cimrmanůj

 

Kohót a slépka se špacírovali po pažitu a mózovali, eši nenatrefijó na nejakó zobku. Dyž slépka zgómla vorgl lískáč, na fleku zagdákala na kóhota. "Pocem, vyštrachala sem špicovó mňamku." Párkrát mázla klofákem do vorgla a roztyplovala ho na dvě polovice. Jednu šópla za žebřík sobě, druhó přihrála kohótovi.

 

Kohout a slepice se procházeli po trávníku a slídili, zda nenajdou nějaké jídlo. Když slepice uviděla lískový ořech, hned zavolala kohouta. "Pojď sem, našla jsem skvělou pochoutku." Několikrát klovla zobákem do oříšku a rozdělila jej na dvě poloviny. Jednu si hodila do břicha sama, druhou dala kohoutovi.

 

Za chvilec vyčmuchal hrubé vorgl kohót. Byl to ale z gruntu žgrd, ani nemukl a schlamstl ho celé sám. No vorgl se mu zašprajcoval v krkovici a von začl levě lapat luft. "Slípko, slípko, štykl chálky mě zahučel levě do krkovice. Doval trochec vasrůvky. Mám fedry, že natahnu paprče."

 

Za chvíli našel velký ořech kohout. Byl ale od podstaty lakomec, nic neřekl a spolkl ho celý sám. Jenže ořech mu uvízl v krku a on se začal dusit. "Slépko, slépko, kus jídla mi sjel špatně do krku. Dones mi trochu vody. Mám strach, že zahynu."

 

Slípka valila k lóži. "Lóžo, lóžo, přihré mně hlt vasrůvky pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

 

Slepice utíkala ke studánce. "Studánko, studánko, dej mi trochu vody pro kohouta. Kus jídla mu sjel špatně do krku. Mám strach, že umře."

 

V origoš storce si tadyk lóža hókla vo cípák. "Nač bude lóži cípák," háže Cimrman tázanec do placu. "Šropi nemajó vylágrovanó budku!" A kormidluje storku na inačéši azimut. 

 

V původní pohádce si na tomto místě řekla studánka o šátek. "Na co bude studánce šátek," ptá se Cimrman. "Děti nemají přece dutou hlavu!" A pokračuje v příběhu jinak.

 

"Přihraju ti vasrůvku, ale až mně zahradnické vypucuje vod lupenů a blatiska." Valí slépka k zahradnickýmu: "Zahradnické, zahradnické, vypucuj lóžu vod lupenů a blatiska. Lóža mně potym dá vasrůvku pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

 

"Dám ti vodu, ale až mne zahradník vyčistí od listí a bláta". Utíká slepice k zahradníkovi: "Zahradníku, zahradníku, vyčisti studánku od listí a bláta. Studánka mi pak dá vodu pro kohouta. Kus jídla mu sjel špatně do krku. Mám strach, že umře."

 

"Vypucuju lóžu až mně dotahneš z kvelbu novodurovy pometlo." Valí slépka do kvelbu. "Kšeftsmane, kšeftsmane, dé mi novodurovy pometlo pro zahradnickýho. Až dovalím pometlo, zahradnické vypucuje lóžu vod lupenů a blatiska. Lóža mně potym dá vasrůvku pro kohóta. Štykl chálky mu zahučel levě do krkovice. Mám fedry, že zakali."

 

"Vyčistím studánku až mi přineseš z obchodu nové koště." Utíká slepice do obchodu. "Obchodníku, obchodníku, dej mi nové koště pro zahradníka. Až přinesu koště, zahradník vyčistí studánku od listí a bláta. Studánka mi pak dá vodu pro kohouta. Kus jídla mu sjel špatně do krku. Mám strach, že umře."

 

"Dám ti pometlo, ale bude to koštovat pět pětek ká." "A kde mám schrastit takovy love," skučí slépka a s chmurkó se pakuje z kvelbu a špekuluje, co dál. Z vedléších futer se vybatolí stařka vod kšeftsmana s hercnó na rychtyk tymplu. "Tadyk máš jety pometlo pro zahradnickyho. No až lóžu vypucuje, doval mně ho curyk."

 

"Dám Ti koště, ale zaplatíš padesát korun" "A kde mám sehnat tolik peněz," naříká slepice, smutně odchází z obchodu a přemýšlí, co dál. Ze sousedních dveří vyjde manželka obchodníka se srdcem na správném místě. "Tady máš staré koště pro zahradníka. Ale až studánku vyčistí, dones mi ho zpět."

 

Slépka bafla pometlo a valila k zahradnickymu. Zahradnické vypucoval lóžu. Lóža dala slépce pár hltů vasrůvky. Slépka doklapala ke kohótovi. No s krosem po funuse. Než všecky voblítala, kohót hodil lajfce mávačku. Těžké pech, vyhóplo slépce v štrycli, dyž valila curyk s pometlem do kvelbu.

 

Slepice vzala pometlo a spěchala k zahradníkovi. Zahradník vyčistil studánku. Studánka dala slepici trochu vody. Slepice přispěchala ke kohoutovi. Ale pozdě. Než všechny oběhla, kohout umřel. Velká smůla, pomyslela si slepice, když šla s koštětem zpět do obchodu.

 

Vod tehdá mózuje slépka s chmurkó po pažitu sama. Každé deň vysune jedno véco. Ale vodlitci z nich nebudó. A to nemá tušimice, že aji ona zabalí svó lajfku sténě jak kohót. Jako dlabanec pro čokly.

 

Od té doby slídí smutná slepice v trávníku sama. Každý den snese jedno vajíčko. Ale kuřata z nich nebudou. A to netuší, že i ona skončí svůj život stejně jako kohout. Jako žrádlo pro psy.

 

Šropáli musijó rozchodit, že nelajfčijó ve vatůvce. Zadarmiko zhrábnó akorát kulový. Musijó makat jak barevní nebo jet serpentýny a levoty. To je kapitalistické ordnunk. Natrefit na nekeho s hercnó na rychtyk tymplu, to je těžká haluz.

 

Děti se musí smířit s tím, že nežijí ve vatě. Zadarmo nedostanou nic. Buď se přičiní o chléb každodenní nebo se musí uchýlit k podvodům. To je kapitalismus. Pokud v životě natrefí někoho se srdcem na správném místě, potkalo je velké štěstí.

 

 

Hlavní menu